Omluva

Omlouvám se za delší mrtvolnost stránek, nemohl jsem několik týdnů přistupovat na blog aby mě nenačapala moce marodící polovička:-)

sobota 18. března 2017

Mořská pana

Upavena proměna:-)





Sedím s rodičema a dvěma sestrama v jednom autě už dvacet hodin a tak jsem poněkud prudérní.
"Mami, Alan je protivný, pořád se ošívá a kope do mě." hlásila hned bonzačka Renata jak kdyby jsme byly malý děti. Ségry byly, já už ne.
"Kecá." informoval jsem rodiče o situaci aby se nemuseli otáčet.
"Alane, mluv slušně." utrosil táta.
"Ano tati." řekl jsem omluvně, ale to nic neměnilo na situaci, že jsem už byl opravdu zničený z tohohle cestování.
Naštěstí už jsem z okna viděl milovanou odměnu za tohle všechno, krásné moře a písečné pláže. Nejsem sice plavec, ale tohle si rozhodně užiju.
Jakmile táta zastavil s autem už jsem tlačil do Heleny, aby lezla z auta. Ikdyž mi už bylo patnáct, na tohle jsem se těšil, vypadnout o prázdninách k moři a nechat starosti školy doma. 
Konečně jsem se mohl pořádně protáhnout a narovnat záda.
"Alane, pomoz prosím tě sestrám s taškama." poprosila mě mamka.
"Ty dvě si to nezaslouží." utrousil jsem hned poznámku.
"Alane, chovej se jako dospělý a poslechni." okřikl mě táta.
Bestie jedny mrňavý, jak to jen dělají, že jsou to takový miláčci. No jo no, dvojčata. Na druhou stranu, je to divný nad tím takhle přemýšlet, holky jsou to sakra pěkný, na to že je jim dvanáct tak jsou neskutečně krásný. Nevím, jestli tomu pomáhá i fakt, že je jedna jak druhá. Po zamyšlení jsem vzal batohy sestráma odnesl do apartmánu. 
Konečně jsem se mohl zabydlet.
"Mami, tady je jen jeden pokoj." podivil jsem se.
"Já vím, omlouvám se, ale tohle bylo na poslední chvíli a nemají více volných. Budeš muset těch čtrnáct dní přežít se sestrama. Já vím, že to zvládneš, vždyť se jedná jen o nocování." vyvalila na mě mamka.
"Co?" podivili jsme se já i sestry, který akorát dorazili a slyšeli ten konec.
"Notak, žádný odmlouvání a koukejte se zabydlet. Za chvíli se jde na pláž." zavelel táta. Jo, ten měl vždycky autoritu.
Tahle postel je moje a vy dvě spěte tam na tý pod oknem." rozdělil jsem pokoj.
Ségry se mnou souhlasili a hned se posadili a začali vybalovat.
Já taky začal, ikdyž já toho moc neměl, kraťasy, trika a dvoje plavky. Nacpal jsem to do šuplíků a natáhnul se. Vál příjemný vánek a bylo cítit moře.
"Hele brácha. Já vím, že nejsi nadšený, že jsi s náma, a mi taky ne, že máme společný pokoj. Ale na druhou stranu, dřív jsme taky spali společně tak proč nezavzpomínat." řekla do ticha Renata.
"O to nejde, já soukromí nepotřebuju. Já to klidně přežiju." a natočil jsem se na ně. Seděli na posteli a koukali na mě.
"Co je?" zeptal jsem se, když na mě pořád koukali.
"Nic." a obě hned koukali jinam.
Posadil jsem se a vzal věci na převlečení.
"Jdu se převléct." oznámil jsem úmyslně, aby věděli, že zabírám koupelnu.
Tam jsme byl asi dvě minuty, přehodil trenky, natáhl kraťasy a triko a už jsem zase mazal ven.
"Hele, brácha, jaký si máme vzít." zazněla otázka od sester, když jsem se posadil na postel. Když jsem se podíval, stáli před postelí a drželi dvoudílné plavky, jedny duhované a druhý světle modré. Jedny měli spodek klasický střih a druhý kraťásky. Helena měla dokonce verzi se sukýnkou.
"Proč se ptáte mě? Já nejsem módní guru. Helča ať si vezme sukýnku a ty kraťásky, nebo obě klasiku." řekl jsem nějak bezcílně.
"Alane. Jsme dvě holky, a doufám že pěkný a tady je dost kluků takže nechceme vypadat nějak divně a ty jsi kluk, takže se ptáme tebe o radu. V čem by jsme se ti líbili." zeptala se Renata.
"To jsem rád, že jsi mi to osvětlila. Holky, jsme tu čtrnáct dní, to je na románek málo a já vám radím, vemte si ty, co vám budou nejlíp vyhovovat. pokud nechcete, platí, to co jsem řekl. A vůbec, jakto, že nemáš taky sukýnku Renato. Nikdy nedělate rozdílný věci." podivil jsem se.
Helena se ušklíbla.
"Prý má velký zadek na sukni." a začala se smát. Já taky. Ve dvanácti si myslet, že má velký zadek.
"Kecáš. Já prostě tenhle styl nemusím." a otočila se.
"Holky klid. Ani jedna nebudete v jakýchkoliv plavkách vypadat špatně jasný. Jste pěkný holky, tak se nebojte." zkusil jsem je usmířit. A povedlo se, Renata se zase otočila a pak obě přišli a posadili se každá z jený strany.
"Brácha, a ty nemáš nějaký plán na těch čtrnáct dní?" začali výslech.
"Hele vy dvě, co to jako má znamenat. Já jsem přijel si užívat, na holky mám čas." odbyl jsem je.
"Ty jo, neplavec u moře, to je dobrý vtip."
"Hele, moc dobře víte, proč jsem neplavec." řekl jsem naštvaně. Já jsme na ně hodný a oni takhle.
"Promiň, takhle jsme to nemysleli. Víme co se stalo a nezlehčujeme to. A jako tvoje sestry ti nabízíme, že tě to tu naučíme. Že jo Helčo." houkla Renata na Helču. Ta jen pokývala.
"Tak to máte skažený celých čtrnáct dní a nemusíte řešit, jaký plavky." A usmál jsem se.
"To klidně obětuju, hlavně, že tě to naučíme." řekla Helena.
"Když myslíte."
Nevím, jak je to možný, ale můj souhlas u holek vyvolal nadšení.  Snad je to pustí po první návštěvě moře. Nevím, jak by se vyjímal pohled na patnáctiletého kluka jak ho učí dvě dvanáctky plavat. Ikdyž, ty dvě už od pohledu vypadají na víc, takže by to nebyla taková pěst na oko.
To už ale na nás houkli naši a šlo se na pláž. Vzali jsme si deky a táta slunečník a vyrazili jsme. Našli jsme se jeden z mála volných fleků a rozbalili to. Holky ani nečekali a utíkali do vody.
"Co podnikneme." zeptal se mě táta, když viděl, jak sedím a koukám na moře.
"Si jdi zaplavat s mamkou a holkama, já to tu pohlídám."
"To je blbý vůči tobě."
"Tati, tohle mě fakt netrápí. Nejsi u moře, aby jsi se mnou seděl na pláži. Pak zajdeme do restaurace a dáme pití." snažil jsem se uklidnit.
Táta chvíli přemýšlel, ale pak se zvedl a vyrazil k vodě.
Mě to vážně nevadilo. Nemusí brát takový ohled.
Sedl jsem si do tureckýho sedu a vzal dalekohled a začal pozorovat moře. Bylo tam hodně lidí a tak jsem zaostřil na klidnou hladinu a pozoroval racky a sem tam nějakou rybu co vyskočila. Našel jsem i dvě pěkný holky, co seděli na výstražný bójce a rozhlíželi se. Chvilku jsem je pozoroval ale oni se po pár minutách sesunuli do vody a zmizeli pod hladinou. Hledal jsem je, ale nejspíš dobře plavali pod vodou a tak jsem je ztratil.
Po chvilce pak přišli naši.
"Přebíráme stráž. Máš jít za sestrama. Strašně po tobě touží." usmála se mamka.
Neodmlouval jsem, vzal jsem lehátko a šel jsem. Nebyl problém ty dvě najít. Díky svým postavám jsem je našel raz dva. 
"Tak jsem tady."
"Všimli jsme si." a koukali na mě.
"Co podnikneme?" zeptal jsem se a hodil lehátko na vodu
"Co trocha teorie? Rád přece sleduješ tak se budeš koukat na nás, jak plaveme." navrhle Helena.
"To zní dost úchylně." řekl jsem se smíchem. Ty dvě se zamysleli a taky se usmáli.
"Tak lehni na lehátko a my poplaveme vedle tebe."
A tak jsem se nejdřív osvěžil a pak lehnul na lehátko. Prokličkoval jsem mezi lidma a podél břehů jsem "pádloval" do klidnější, kamenitý zátoky. Ty dvě plavali vedle mě a dělali kraviny
"Stejně to nechápu brácha. Ty neumíš plavat ale na lehátku si troufneš všude ikdyž je pod tebou hloubka." podivila se Helena.
"Já nevím, voda mě přitahuje, ale když se topíte, není to příjemný a já ten pocit zažil několikrát." snažil jsem se jim to vysvětlit.
"Musí to být asi hnusný pocit." začali mě zpovídat a přitom "šlapali" vodu opřený o lehátko.
"Je a máte štěstí, že to nikdy nezažijete." uklidnil jsem je. Pak zase začali plavat okolo mě a ikdyž mi to přišlo divný, sledoval jsem je. Pozoroval jsem je a snažil se nějak pochopit, proč zůstanou na hledině a já se hned potopím.
Jenže jak jsem je sledoval, všiml jsem si něčeho pod vodou.
Najednou Helena vykřikla.
"Něco o mě škrtlo." a hned plavala ke břehu.
Já se opřel do lehátka a následoval jsem Helenu i Renatu. Na kamenech jsem jim pomohl a už jsme byly na suchu.
"Sakra, škrábla jsem se o kameny." koukala Renata na nohu.
"Já taky." oznámila Helena.
Obě se škrábli na stejným místě.
"Co to bylo brácha."
"Já bych to viděl na zvědavou a nebojácnou rybu. Možná tam někde měli malý rybičky a třeba bránili. Nedělal bych z toho vědu." snažil jsem je uklidnit. Pak jsem si zase představil, co jsem viděl a prostě to tak bylo.
K našim jsem už šli raději po pláži.
Holky pak hned začali vyprávět co se stalo a mamka se trochu bála.
"Neboj, byl jsem s nima a bylo to v pohodě, jen se lekli a pak se na kamenech škrábli."
Chvilku jsme ještě seděli pod slunečníkem a pak jsme se sbalili, odnesli věci do apartmánu a vyrazili na večeři.
"Normálně vás nepoznávám. Doma by jste se sžrali a tady spolu vycházíte jak nejlepší sourozenci." podivil se mamka na naším klidem.
"Přece vám nebudeme kazit dovolenou hašteřením." řekli holky a usmáli se na mě.
Dali jsme si jídlo, limonádu a šli jsme domu. Já jsem zalehnul jako první, ale ty dvě pořád datlovali na telefonech a prohlíželi si škrábance.
"Hele, co to zhasnout." zkusil jsem mile.
"Neeee, ještě nechceme spát, my............" a najednou ztichli. Obě se podívali na okno.
I já jsem se podíval, ale nic tam nebylo.
"Slyšíš to?" řekli obě nastejně.
"Nic, jen šumění moře."
"Ne, někdo mluví." a začali se trochu třást.
Zvedl jsem se a podíval z okna. Na ulici nebyla ani noha a byla slyšet jen hudba z pláže.
"Klid holky. Nikdo tu není."
"Brácha, můžeme spát u tebe?" zazněla divná otázka.
"Blázníte?" podivil jsem se. Ale marně, obě to už měli namířený ke mně a lehli si za mě.  Renata se o mě opřela a objala mě. Ne, že by mi to nebylo příjemný od holky, ale nesměla by to být moje sestra. Jenže ani tak nebyli klidný. Musel jsem se otočit tváří k nim.
"Nebojte, jsem tu já, a dokud tu budu já, nic se ani jedný nestane, jasný?" snažil jsem si zahrát na hrdinu.
Pak jsem je pohladil po vlasech a pak obě usnuli. Já byl ještě pro jistotu chvilku vzhůru, ale pak jsem taky usnul. Ráno nás vzbudilo sluníčko svítící do pokoje. Na holkách bylo vidět, že se cítili trapně, když se vzbudili u mě v posteli a můžeme být rádi, že nás takhle neviděli naši.
Po snídani jsme pak vyrazili do města na procházku a odpoledne na pláž.
Holky ale pořád měli respekt z vody a moc se do ní nehrnuli. Vypadá to, že pro dnešk budeme na mělčině. Dělali kraviny a zatáhli mě do svých her s létajícím talířem. Občas zašli i do trochu větší hloubky, ale pořád měli jaký si strach si zaplavat. 
Následující noc opět spali u mě a další den na pláži byly na mělčině.
Odhodlal jsem se tedy, že jim "pomůžu".
"Tak dneska začneme s učením?" zeptal jsem se jich.
Obě se zaradovali a souhlasili. Horší bylo, že jsem chtěl trochu stranou od lidí, ale slíbil jsem, že okouknu terén. Takže jsem se nadechl a potopil, abych se ujistil, že nikde v okolí nejsou ryby, které by ty dvě mohli vyděsit. Potápění mi vždycky šlo.
"Takže první věc co tě naučíme je, položit se na vodu." a obě mi názorně ukázali, jak se to dělá.
Já je napodobil ale s trochu jiným výsledkem. Oni leželi na hladině, já pod hladinou. Zkoušel jsem to několikrát ale pokaždý stejně. Holka se tomu smáli a tka mě zkoušeli i několikrát podržet, ale marně.
"Jsi fakt jako cihla." a bavili se na můj účet.
Pořád si lámali hlavu nad tím, proč se potápím, ikdyž dělám vše, jak chtějí. Stáli jsme do pasu ve vodě a přemýšleli, jak mě tohle naučit.
"Už to mám, seženeme mu ty nafukovací nesmysly na ruce." a začali se smát.
"Ha ha ha." odsekl jsem.
Jenže ty dvě se už nesmáli. Stáli jak opařený a rozhlíželi se okolo sebe.
"Co je, došel vám humor?" houknul jsem na ně. Jenže bez reakce, něco bylo špatně. Podíval jsem se pod vodu a uviděl něco šílenýho. Někdo nebo něco je drželo za nohy. Neváhal jsem a rozběhl se k nim. Těsně předemnou se obě holky ztratili pod vodou a tak jsem se ponořil. Ta věc je držela a couvala s nima do hloubky. Měl jsem pod vodou výdrž a momentálně i kuráž a ty osobu nebo co to bylo jsem praštil do hlavy pěstí. Pustilo to holky a ty najednou začali šílet a vyplavali na hladinu. Já se odrazil, abych se nadechl.
"Vapdněte na pláž, zakřičel jsem na ně, když jsme byli nad hladinou." Bohužel moje tělo zase šlo ke dnu. Viděl jsem, jak začali plavat a ten hajzl za nima. Chtěl jsem ho chytit za nohy, ale on je neměl. Asi jsem ho pěkně naštval, když jsem ho chytil za ploutev, ale to byl účel. Holky to měli ke břehu pár metrů takže to museli stihnout, teď je řada na mě. Jenže ten hajzl byl vybavený na vodu. Chvilku jsme se mlátili hlava nehlava a když jsemse opět odrazil nad hladinu, uviděl jsem obě holky na pláži jak utíkají a křičí. Pak mě to zase chytlo a stáhlo pod vodu. Chtil jsem to pod krkem a začal škrtit, jenže nebyl k zastavení a plaval do vetší hloubky. Přepadla mě panika a snažil jsem se vymanit ze sevření. Jenže jak nabíral rychlost, neměl jsem šanci. Vlál  jsem za ním a ploutví mě mlátil do hlavy až mě omráčil a já vypustil poslední zásobu vzduchu z plic, tohle byl můj konec.
Jenže ne tak jak jsem myslel. Ikdyž jsem to nechápal, probral jsem se. Stále jsem byl pod vodou a tak jsem hned chtěl vyplavat nad hladinu, ale nevěděl jsem jak. Instiktivně jsem zalapal po dechu a ejhle, mě voda v plicích nevadí? Podivil jsem se nad tím jak je to možný. Jenže v tu chvíli se vedle mě obejvila postava. No ne postava doslova. Do pasu kluk od pasu ploutev.
"Jsem mrtvej?" zeptal jsem se.
"Nejsi. Teda zatím ne." odpověděla postava.
"Zatím?" podivil jsem se.
"No, tohle je komplikovanější, než jsi schopen chápat." odpověděla postava.
"Jinak, já jsem Edvard." představilo se to stvoření.
"Alan. Co se to děje, proč tě slyším, proč mluvím a žiju, když bych měl být dávno utopený." spustil jsem palbu otázek.
"Alane, tohle nejde vysvětlit nějak jednoduše aby jsi to jako člověk pochopil."
"EDVARDE!" ozval se šílený basák
"Tati?" otočil se a já se podíval stejným směrem. Tam byla další postava stejná jako Edvard ale mohutnější.
"Tati, tohle je Alan." představil mě.
"A proč je živí? proč jsi na něj použil kouzlo dýchání pod vodou." podivil se.
"Tati. Víš že já to nedovedu, nejsem jako ostatní." a sklopil zrak na dno.
"Edvarde, okamžitě přikaž lovci, aby ho utopil,nebo to udělám já." řekl rozčileně.
"A co třeba mě nechat žít, já nic neprozradím." snažil jsem se ochránit svůj evidentně ještě platný život.
"Mlč suchozemče." rozčílil se až mě zamrazilo.
"Tati, já nemůžu. Je to přece úlovek pro mě, nebo ne?." řekl docela odhodlaně.
"Edvarde, lovíme jen dívky, tenhle rádoby hrdina jen překazil lovci plán a bude zlikvidován. K čemu by nám asi tak byl! Dej Lovci čas, sežene ti dívku."
"Tati, prosím." Spustil na něj Edvard smutným hlasem.
Ten na něj chvíli koukal, pak se podíval na moje vyděšené já a jakoby přemýšlel.
"Je to tvoje věc. Ale je ti jasný, že takhle nezůstane tak mu to laskavě vysvětli a pak se postarej o nápravu." Pak mu něco podal do ruky a odplaval.
Edvard se vrátil ke mně.
"Děkuju. Nevím, jak se ti odměnit." poděkoval jsem mu.
"Alane, víš, tohle ještě není konec. Tím, že jsi zachránil ty dvě dívky si to dost zkomplikoval........."
" Ty dívky jsou moje sestry!" ohradil jsem se dost rázně.
"Aha, to jsem nevěděl. Každopádně tu mám docela problém." a začal pomalu plavat ke mě. Pak mě chytil za ruce a začal něco žbrblat.
Najednou jsem ucítil divný mravenčení v nohou. Podíval jsem se dolu na nohy a najednou jako by začali srůstat a měnit barvu. Pak se moje chodidla sploštila a rozšířila, poznal jsem ocasní ploutev od ryb.
"Edvarde zastav!" křičel jsem. Ale bylo to zbytečný, nepřestal a změna pokračovala. Po pár vteřinách jsem byl jako on. Do pasu já od pasu ploutev ale ne nazelenalé barvy ale načervenalé která se trochu třpytila. Nechápavě jsem na něj koukal.
"Já jsem mořský kluk? To jako navždy? To jsi mě měl raději utopit!" rozčílil jsem se na něj ve spěchu. Ikdyž hned na to jsem vlastně mohl poděkovat, že můj život neskončil.
"Alane, je mi to líto, soucítím s tebou, ale tohle je naše uzemí takže musíš hrát naší hru, a navíc jako klasický člověk by jsi byl snadným cílem dravců, kosatek, žraloků a kdo ví čeho."
Zamlel jsem s ní, šlo mi to dost špatně, ale mnohem líp než s nohama. Kousek jsem od Edvarda odplaval. Usmál se na mě. Usmál jsem se taky protože jsem pochopil, že tohle možná nebude zase to nejhorší, co mě mohlo potkat. Jenže pak jsem se zamyslel, co za to budou odemně očekávat. Nikdy nikdo nedělá takový věci jen pro dobro obdarovaného. Něco za něco, to se nikdy nezmění.
"Tohle není nejhorší Edvarde. Bál jsem se, ale už je to v pohodě. Budeme kámoši a slibuju, že pro tebe udělám cokoliv, oč mě požádáš. Je mi jasný, že to, že jsi mě zachránil od utopení, není zadarmo a budu to muset splácet." řekl jsem docela pokorně a pokusil jsem se udělat kolečko, což mi zrovna moc dobře nešlo. 
"Jsi hodný Alane, měl jsem tušení, že jsi jiný, odhodlaný. Když jsem slyšel, že jsi zachránil ty dvě dívky před naším lovcem, popadl mě vztek, měl ulovit družku pro mě. Jenže pak jsem se zamyslel a byl to hrdinský kousek. Ochota bránit vlastní druh před nepřítelem se tu pod hladinou moc nenosí a tak jsem tě lovci sebral ikdyž jsem netušil, co z toho pro mě bude dobrý."
"Moje malý sestřičky bych vždycky bránil, i jiný." dodal jsem hrdinsky.
"To tě šlechtí. Ale teď mi zase podej ruku ať můžu dokončit tvůj trest."
Nedůvěřivě jsem se na něj podíval.
"Tohle nen í vše?"
"Není. Alane neboj, neprovedu nic, co by ti vadilo, tohle už bude příjemný. Prostě tohle musím dokončit."
Opatrně jsem k němu zase připlaval a podal mu ruku. Chytil mě za ní a zase něco říkal.   
Začalo mě bolet celý tělo, bylo v jednom ohni a já musel bolestí zavřít oči a zatnout zuby.
"To bolí Edvarde!" zakřičel jsem.
"Promiň, ale není jiná možnost. 
Když to po pár vteřinách přestalo, pomalu jsem se bezvládně snesl na dno a lehnul.
"Tohle už........." a zaseknul jsem a nechápavě podíval na Edvarda.
"Druhá část trestu, zachránil si dívky, musíš být dívka." řekl suše.
Okamžitě jsem se na sebe podíval. Nelhal, byl jsem holka. Vlasy se vlnili ve vodě a na hrudníku jsem měl něco navíc, dvě polokoule o velikosti grepu, završených červenýma bradavkama. Ale to nebylo vše. Ikdyž jsem jako mořský kluk strávil jen několik minut veděl jsem, že i jiný partie mého těla jsou jiné. Pomalu jsem se napřímil. První změna kterou jsem poznal byla ploutev, byla větší a na koncích protažená, byla ještě víc červená. V bocích byl samozřejmě širší, to se dalo čekat. A pak že je mořský svět jiný, ha ha. Dokonce i "zadek" jsem měl větší. Prohlížel jsem se dál a najednou mi to docvaklo a ruce to potvrdili. Hledal jsem v místě svého bývalého rozkroku, ale marně, jen drobná rýha. Ale tu měl i Edvard.
"Ne ne ne ne ne, to není možný." spustil jsem hned dívčím hlasem a dokčoval prohlídku svého těla.
"Jedině tak můžeš žít." snažil se mě uklidnit a připlul blíž. Byl teď větší. Jeho ruce byli o dost silnější než moje.  
"To mám být holkou?" podivil jsem se a zmateně se mu podíval do očí.
"Ne, teď jsi mořská pana. Aiva. Tohle je tvoje nové jméno a teď přijde nejspíš další šok, budeš moje družka."
"Prrrr hochu. Nebudu ničí družka." ohradil jsem se a chtěl jsem cuknout, ale Edvard mě pořád držel.
"Budeš, tohle nezměníš, nejsi v pozici aby jsi mohla odmítnout"
"No to ne. To mě raději utop."
"To už je pozdě, jsi mořská panna, teď už nemůžeš umřít. Jsi nesmrtelná Aivo." začal.
"Neříkej mi tak a nemluv na mě jak na holku." odsekl jsem zmateně.
Jenže mě stiskl ještě pevněji za ruku. Měl silný stisk, ale ne bolestivý, po chvilce i příjemný. Jako by ke mě mluvil a uklidňoval mě a přitom neřekl ani slovo. To se mu po chvilce povedlo a už jsem se nesnažil odplavat.
"Tímto tě pojímám za manželku Aivo. Od teď patříš jenom mě." sdělil mi trochu nedočkavě, neočekávaně.
Tím mě dostal, koukal jsem na něj zmateně a šokovaně.
"Tak ty změníš kluka na holku a hned si ho bereš?" dodal jsem ironicky ale klidně. Místo toho abych křičel, cloumal sebou a snažil se z týhle situace utéct jsem takhle blbě vtipkoval?
"Musím, dneska jsem dosáhl dospělosti. To znamená, že mám nárok na manželku. Takhle to tu u nás chodí. Nějaký obřady nebo úřady jako máte tam u vás na souši se tu nenosí. Jen doplujeme za tátou a řeknu mu, že jsi moje manželka a on mi pořeje mnoho dětí a takový ty bláboly."
"Mnoho dětí?" vyděsil jsem se.
"Co tě šokuje? Co jsi čekala? Mám tě abych mohl zachovat rod a taky aby jsi pomáhala zvedat populaci ryb v mořích když to tu lidé tak drancují."
Vůbec jsem neměl ponětí, o čem mluví, slovo děti mi zablokovalo myšlení.
"To ti vysvětlím, ale až časem, to je na dlouhý vyprávění Aivo. Teď musíme za tím tátou." dodal nadšeně a už mě vlekl na jiný místo.                                                                                   

čtvrtek 9. února 2017

Když jsem sám doma


 Tak jsem se pokusil zapracovat na mejkapu a ještě se mám co učit.

 Tak zase nastal čas na provětrání šatníku, když kočka nebyla doma. Chvíli jsem se rozhoupával a pomohlo pár piv, pár panáků a hudba nahlas:-) Jediný co mě štve je ta tmavá série fotek, blbě jsem položil foťák na skříň a odlesk blesku od skříňky to pokazil. Zkusil jsem to udělat znova, s lepším odložením foťáku, ale nějak už mi nešlo trefit podobný "kraviny" a tak jsem to vzteky ukončil. Tentokrát jsem byl i mile překvapený, co z toho vylezlo a věřím, že někde za šera bez mluvení bych se prošel nebo vyrazil do klubu, kde se nemusí platit vstup(kvůli mluvení), sednul do kouta a sledoval reakce. Jenže střízlivý se bojím a bez auta se nikam nedostanu takže mám problém:-) Docela mě taky dostalo co dokáže líčení, vím, že na fotkách není vidět a bylo to ve stylu hrrr na to, takže to taky tak vypadá. Přesto se můj ksicht trochu vytratil:-)





pondělí 2. ledna 2017

V utajení

Je to už měsíc, co jsme začali s parťákem Lancem vyšetřovat několik desítek únosů žen v našem okrsku. Byla to dobře organizovaná banda kdy dva plnili úkol vyhledavačů. Chodili po barech a tipovali dívky, převážně cizinky. Další banda pak dívky unášela neznámo kam. Tohle bylo to jediný, co jsme během měsíce zjistili. Bohužel není v našich silách hlídat pět milionů potenciálních obětí v našem městě a ani při nás nestojí štěstí. Pokáždé, když sebereme jejich vyhledavače, nepřežijí ani převoz na základnu k výslechu, což by nám vyloženě nevadilo, kdyby místo nich neměli do několika hodin náhradu. Další tlaky pak přicházeli z vyšších míst, kde už na náš okrsek tlačili, aby byly výsledky. Jenže nám nemohli, nebo nechtěli, povolit další detektivy ikdyž to byl skoro největší problém ve městě.
"Hej Jasone, měl bych možná nápad." houknul na mě od stolu můj parťák Lanc.
"Povídej. Mě už nápady dochází."
"Musíme nasadit volavku, dostane sledovačku, nasadíme veškerý  policisty a to by bylo, aby jsme nenašli základnu." řekl nadšeně.
"Lanci, tohle není žádný plán, tohle je klasika, budou s tím počítat. Navíc, koho nasadíme jako volavku, náčelník nám nikoho nedá a nevím o ženě, která by se nechala dobrovolně unést. Tohle je v prdeli v týhle době." vrátil jsem ho nohama na zem.
"Já vím, to je zatím jedná z částí, na které ještě pracuju." řekl trochu zklamaně.
"V klidu Lanci. Hele, nezajdeme někam na pivko, potřebuju trochu vypnout mozek. Už kvůli těm únosům ani pořádně nespím." zkusil jsem navrhnout osvedčenou odpočinkovou činnost.
Lanc souhlasil a tak jsme vyrazili do jednoho baru poblíž Lancova bytu.
Dali jsme si každej pivo a začali klábosit.
"Tak co Mary, pořád je naštvaná, že na ní nemáš teď moc času?" začal jsem debatu.
"Mary je v pohodě, občas má své dny, ale pochopila, že tohle je teď hodně důležitý. Vždyť její sestra je jeden z potenciálních cílů tý zpropadený bandy." a sevřel ruku v pěst
"Lisa? Ona je pořád tady? Já myslel, že je v americe." zajímal jsem se.
Lisa byla velmi pěkná mladší sestra Lancovo manželky Mary. Párkrát jsme se s ní potkal, když jsem nevěděl o koho jde, když jsem to pak zjistil, stáhl jsem se, abych nepůsobil rozbroje.
"Jo je, je u nás, ale neboj, je informována a nikam bez Mary nechodí."
"A jak se má?"
"Hele, na tohle se jí zeptej sám, když budeš chtít. Už jsem ti říkal, že ti nebudu dělat spojku. Příležitost jsi měl." usmál se na mě.
"Jasně, jasně, hlavně klid. Možná se někdy zastavím, když vím, že je tu."
"Neboj, bude jedině ráda."
A tak jsme nechali Lisu Lisou a dali si další pivo a řešili jiný věci.
Po sedmým pivu a několika panácích jegra se na mě pak Lanc zadíval. Chvilku to bylo divný, ale pak to bylo ještě divnější.
"Lanci jsi úplně na kaši."
"Nejsem Jasone, právě jsem našel chybějící díl do mého plánu volavka." řekl zcela vážně.
Vím, jaký díl sháněl a tak jsem se otočil, abych se podíval, ale všude jen banda připitejch jako jsme byly my dva.
"Co to meleš. Hele, žadnýho civila do toho tahan nesmíme!"
"Civila ne, ale policistu, či detektiva ano."
Hned jsem začal přemýšlet, koho na okrsku myslí, ale jediná použitelná byla strážnice Watsová, mladá blondýnka co měla na starost přijímací papíry.
"Lanci, nikdo vhodný není! Přestaň nad tím přemýšlet."
"Ty Jasone, ty by jsi mohl být mladou dívkou z ciziny." vyvalil náhle. Slyšel to i barman a málem se smíchy počůral.
"Platím, kamarád už má dost." byla moje reakce.
"Nejsem ožralý, teda ne tak ožralý, abych to nemyslel vážně. Jasone promiň za to, co ti řeknu, ale ty jsi nikdy nebyl jako pořádný chlap, nemáš vousy, ani žádný svaly nemáš a ani ten pivní pupek, jako většina chlapů v okolí. I mě se už začíná dělat." a podíval se dolu.
"Lanci, je mi pětadvacet, sportuju, proto nemám pupek. Pak se taky každý den holím, nesnáším vousy a to že nemám svaly nic neznamená, spoušť na pistoli smáčkne i dítě, chápeš." ohradil jsem se proti jeho blbý připomínce.
"A holíš se i v podpaží? Měl bys, holky se tam holí." dorazil mě hned. Jen jsem zakroutil hlavou, zaplatil a pomohl mu domu.
Doma jsem zazvonil na Mary, aby otevřela.
"Ahoj Mary,moc se omlouvám, ale chtěli jsme vypustit a takhle to dopadlo.
"Ahoj Jasone, v klidu, to se dá ještě přežít." a usmála se.
"Je ahoj Jasone." uslyšel jsem Lisu. Zvedl jsem hlavu a stála tam.
"Ahoj Liso." pozdravil jsem.
"Jasone, pojď dovnitř, ještě musíme probrat náš plán." ozval se Lanc
"Jaký plán?" podivila se Lisa
"Neposlouchej ho, je pod vlivem a nemyslí mu to." 
"Znám Lance, jemu to myslí, ikdyž spí. Tak pojď dovnitř, alespoň si zase popovídáme." zvala mě Lisa.
"Mary?" zeptal jsem se nahlas, aby mě slyšela.
"Jasone, mě se ptát nemusíš, víš, že jsem ráda, když se stavíš." překvapila mě odpovědí. Tak jsem se zul a šel jsem do kuchyně. 
Lanc už usrkával džus, holky si nalili víno a já si dal minerálku.
"Vidíš Jasone, holky mají rády víno, měl by jsi to zkusit, pivo je moc chlapský." spustil Lanc.
"Dej pokoj Lanci." ohradil jsem se v rámci slušného chování.
"Lanci, proč se do Jasona tak navážíš." podivila se Lisa.
"Protože jsem konečně přišel na způsob, jak ty zmetky dostat a on je proti!" a v tom se zrak upřel na mě.
"Protože jsi přišel s tím nejblbějším nápadem! Prej abych dělal volavku, že vypadám jak ženská!" ohradil jsem se trochu hlasitěji.
"Lanci?" podivila se Mary a přjela ho přísným zrakem.
"Počkej Mary, Lance ale nemá zase tak špatný nápad." řekla Lisa.
Zraky nás tří se upřeli na ni.
"Ty jsi jí o tý blbosti něco říkal?" ohradil jsem se na Lance.
"Nic nevím o vašem plánu, ale vím, že zase tak nereálný to není!" hájila ho Lisa.
"Mary, řekni jim něco."
"Jasone, mě do toho netahej a ty Liso neprovokuj." ohradila se.
"Nemyslím to nějak zle. Ale víš, že jsem maskérka a veř mi, že bych pár tupých lidí dokázala tebou oblbnout a kdyby jsi souhlasil, zašla bych ještě dál a oblbnu kde koho." řekla zcela vážně.
"Jasone, každý den unesou jednu holku. Vzpomeň si na dnešní případ! Bylo jí dvacet, brunetka. Vzpomeň si na to, jak si zmačkal její profil ze vzteku, ze vzteku na sebe, že ji nemůžeš pomoci!" snažil se mi zahrát na city.
"Já vím, ale tohle je blbost. Liso, věřím, že by jsi něco s tímhle dokázala udělat a možná pár opilců přesvedčit, že jsem škaredá holka. Jenže tahle skupina jde po mladých a krásných holkách, jako jsi ty."
"Tak z tebe uděláme mě, to nebude problém."
"Jenže ty holky nejdřív z únosci mluví a tady jsme skončili."
"Kecy, to se dá naučit. Navíc, když budeš mluvit cize, tón se taky dost ztratí." pokračovala.
"Ne, tohle nemá smysl." odsekl jsem.
"Jasone, jedna holka denně! Kurva! to jim neobětuješ trochu svý hrdosti?" okřikl mě Lanc a opřel se o stůl.
Moc dobře veděl jak zapůsobit. Zažehl ve mně malou naději na to, že by jsme možná uspěli a to bylo, to co jsem chtěl.
"Ale rozhodnu se já, podle výsledku!" zadal jsem si podmínku.
"Tohle chce panáka." pronesl vítězně Lanc. 

"Několik panáků, jinak si to rychle rozmyslím." naléhal jsem.
Jelikož jich bylo opravdu několik, musel jsem přenocovat u Lance v obýváku na gauči.  Ale s tím se nechtěla smířit Lisa a pozvala mě do svého pokoje. Lance a Mary nic nenamítali, ostatně, o to se vždycky snažili, chtěli vidět mě a Lisu pohromadě, jenže je to prostě ségra mého nejlepšího kámoše, to nejde.
"Jasone, vím že to nechceš slyšet, ale jsem ráda, že jsi s tímhle souhlasil. Lanc má plnou hlavu kravin, ale tohle je jedna z mála myšlenek, co mají smysl." začala, když zavřela dveře. Já ji moc nebral, já se snažil najít postel a zaparkovat do ni. Lisa mě posadila na její postel.
"Liso, já vím, ale trochu mě to urazilo, říct o chlapovi, že by mohl dělat holku."
"Jasone, být holka není urážka přece." řekla. Podíval jsem se na ní trochu tázavě.
"Jinak, není to urážka, když o tobě řekne holka, že by jsi mohl hrát holku." snažila se to urovnat.
"Liso, tohle ale není jen nějaká sranda, pokud do toho půjdu, musí to být dokonalý, jinak jsem z fleku mrtvý. Jak něco ucítí, nebudu mít šanci na obranu. jasný, s tím do toho jdu, jsem detektiv, ale není to tak jednoduchý." začal jsem vážně.
"Jasone, já tě chápu a věř, že kdybych si nebyla jistá, neříkala bych to. Víš přece, že moje city k tobě jsou pořád stejný a rozhodně bych tě svojí nerožvážností nevystavila takovému riziku." a přisedla si blíž a opřela si o mě hlavu. Tohle je dost vážný a jestli bude takhle dál "naléhat" nedopadne to dobře. Objal jsem ji a dal ruku na stehno. Lise to nevadilo.
"Já ti věřím Liso, ale co kdyby jsme to dneska neřešili a zalehli. Musím s Lancem ráno zase do práce." snažil jsem se to típnout.
"Jasný."
"Tak mi řekni, kam se uložím."
Lisa se podívala na její postel a usmála se.
"To není vhodný."
"Proč Jasone, jsem snad škaredá?" podivila se a urazila.
"Liso! Jsi nejkrásnější holka co znám." ujistil jsem ji a nelhal jsem.
"Tak proč sakra. Mary ani Lanc s tím nemají problém!" narazila hned na moje odmítání kvůli těm dvěma.
"Liso klid." a abych situaci uklidnil, sundal jsem triko, kalhoty a zalehnul na její postel. nechci se s ní hádat. Lisa je v tomhle dost neústupná. Ta si taky sundala tričko a kalhoty a lehla si vedle mě. Tohle jsou hrozný muka, mít vedle sebe takovou super kočku a myslet na to, že to je ségra kamarádovo manželky. Proč to nedokážu ignorovat. Navíc Lisa tomu dala korunu, když se svým zadečkem přitiskla na můj tvrdnoucí rozkrok.
Objal jsem ji a dal jí pusu na rameno. Nebránila se a tak jsem dal další a další.
"Víš, nějak jsem si zapoměla sundat podprsenku." špitla do ticha.  
To byl signál pro mě a tak jsem zašmátral na zádech a rozepnul háčky. Lisa se pak jemně zavrtěla a už podprsenka padala na podlahu. Byl jsem v rozpacích, ale touha byla silnější a jak jsem ji objal, ruka mi skončila na jejích prsech. Byly příjemný, teplý a trochu větší na ruku, ale to mi nevadilo. Chvilku jsem si hrál s bradavkama a pak si Lisa lehla na záda. Začal jsem tak hladit její bříško těsně nad rozkrokem. Když jsem po chvilce přejel přes kalhotky, bylo jasný, že Lisa už nechce dlouho čekat. Dala mi to najevo svou roukou v mých trenýrkách. Jenže i přes tohle všechno pokušení jsem se ovládal. Nesmím s ní mít sex, to bych nemohl mary a Lancovi udělat. Ale udělat jí to pusou by mě neštvalo. Naznačil jsem jí svůj úmysl a tak se nadzvedla a já ji mohl sundat kalhotky. Měla ji oholenou, což bylo příjemný plus. Pustil jsem se tedy jazykem do díla abych ji nenechal dlouho čekat. Bylo to dlouhý a Lisa si musela pomáhat rukama na svých prsech ale výsledek se dostavil. Lisa mi sevřela hlavu stehny, div by mě nerozmáčkla.
Pak jsem ji začal líbat na bříšku a přešel na prsa. Janže pak mě Lisa otočila na záda.
"Jasone, promiň, ale já nejsem ty. Nemůžu na tebe přestat myslet. Celý rok, co jsem byla pryč jsem neměla někoho jiného, jen tebe a to že ty máš nějakou nepochopitelnou blokaci na mě, neznamená, že ji mám já." řekla skoro naštvaně a než mi to docvaklo, byla nad mým rozkrokem obkročmo, poodtáhla mi trenky a rukou si směřovala penis do štěrbinky.
"Lisooo..." bylo to jediný, na co jsem se zmohl. Ani já jsem neměl za tu dobu ženskou a tak mě zlomila. Jakmile dosedla, začal jsem hladit její zadeček a prsa. 
Bohužel to nemělo dlouhého trvání a než se Lisa rozjela, jízda skončila potupným výstřikem do jejích útrob.
"Liso promiň, neovládl jsem se." zděsil jsem se.
"Jsi blázen? Tohle je příjemný a jestli ti jde o něco jinýho, beru prášky." uklidnila mě a využívala chvilky, než mi úplně uvadne. Pak slezla a lehla si vedle mě.
"Díky, že jsi ta, co je rozhodná. Já bych se k tomu asi nedokopal."
"Jasone, nejsem rozhodná, byla jsem nadržená." řekla se smíchem a pak jsem se začal smát i já
Ráno jsem se pak oblíknul, dal Lise pusu a vyrazil s Lancem do kanceláře.
"Tak co, už jsis s mojí švagrovou začal?" byla Lancovo otázka.
"Lanci, prosím, neřešme to."
"Kurva Jasone, taková pěkná holka. Co ti hrabe? Mary by byla šťastná a mě to rozhodně nevadí!" začal na mě skoro křičet. Ale já se jen pousmál.
"Ty kanče, takže jo, no sláva." změnil okamžitě ton.
Těšilo mě, že má z toho radost a možná už konečně přestanu mít ten tížíví pocit.
Když jsme dorazili do kanceláře, nechali jsem radosti domova v autě a začali zase přemýšlet. Lanc opět začal rozvíjet svoji myšlenku s volavkou a já už neměl sílu to řešit. Však on si to rozmyslí, až zjistí, že tudy cesta nevede. 
Horší bylo, že jsme neměli komu říct o krytí celé akce. Nikomu, kromě šéfa jsme nevěřili a rozhodně bych nechtěl, aby tohle někdo věděl.
Zatím jsme to teda nechali v tajnosti a dopodrobna studovali materiály, co jsme měli aby jsme byli maximálně připraveni.
Lisa se přestěhovala od Lance ke mně a tam na mě pracovala. Než jí prej přijdou věci z ameriky, bude mě připravovat. Ikdyž jsem nechtěl, jako první muselo zmizet moje sotva znatelný ochlupení. O to se postarala Lisa ve vaně.
"Víš Jasone. Zní to možná divně, ale je mi to příjemný, tě holit." pronesla do ticha Lisa, když mi holila nohu.
"Za to já jsem celý nesvůj." dodal jsem se smíchem.
A tak jsme holení proložili sexuální chvilkou a pak oholila i druhou nohu. Když mi oholila i ruce, oholil jsem já ji.
Jako poslední přišel na řadu můj rozkrok. Tam jsem váhal jestli je to nutný, ale Lisa se toho dožadovala a tak jsem se ji svěřil do péče.
Když jsem pak vylézal zvany, byl jsem dost nesvůj. Je to hodně jiný pocit bez chlupů. Cítil jsem každý vlákno na ručníku a bylo to příjemný.
Další večer mě Lisa učila ženskýmu chování. Chtěla, aybch vše dělal přirozeně, ne nuceně, jenže to je mi proti srsti a občas se tomu i smála. Jenže kupodivu mě to naštvalo a dokopalo k lepšímu výsledku a po pár dnech jsem to zvládnul. Dokázal jsem jet na dva režimy, chlap a žena.
To pravý ale nastalo, co dorazil Lise její balík z ameriky.
"Jasone, teď to teprve začne být zábava. Napsala jsem kamarádce, co se mi o to stará, co má břibalit a zbytek jsem doobjednala na netu." řekla a začala vyndavat balíčky ze skříně. Nechápavě jsem na ni koukal.
"Nudila jsem se, když jsi nebyl doma tak jsem nakupovala."
"Co jsem ti říkal, sama nikde nesmíš chodit!"
"Byla se mnou Mary."
"Počkej. Doufám, že neví, že to je na ten pokus."
"Jasone, Mary je ségra, ví všechno tak jako já a věř mi, dokud neřekneš ano, Lanc se nic nedozví, v tom je Mary stoprocentní."
"Bože, já už raději nechci nic slyšet."
"A teď začneme. Jaká barva vlasů se ti líbí?" byla její otázka.
"Blond." vyhrknul jsem. Lisa se zamračila ale pak zase hned usmála. Lisa je totiž zrzka.
"Dlouhý nebo krátký?"
"Jako ty." odpověděl jsem s úsměvem na její hřívu pod ramena.
zašmátrala v krabici a vytáhla paruku.
"Dlouhovlasá blondýnka, to ani nebudu muset pracovat na zbytku a budeš hitem." usmála se, když s tím šla ke mně. Na hlavu mi napasovala nějakou síťku, stáhla moje rozdrbaný vlasy a pak mi nasadila paruku. Když něco porovnala, poznal jsem první nevýhody dlouhých vlasů, lezli mi do očí a šimrali na čele.
"Na to si zvykneš a naučíš si je dávat stranou." vysvětlila mi to hned.
"Snad to nebude dlouho trvat." a začal jsem paruku sundavat.
"Ani omylem, tu si necháš, vlasy jsou základ, od toho se bude odvíjet zbytek koncepce." praštila mě přes ruce a poodstoupila.
Pak se zase začala hrabat v krabici a něco hledala, když to našla, addychla si a zase to schovala.
"Mají ti chlapy nějaký specialní parametry co se týče oblečení? Víš, jestli častěji unáší holky v šatech, sukni, nebo tričko a rifle?" zeptala se.
"Řekl bych, že ani moc ne, ale hodně holek teď nosí sukně."
"No to bude trochu složitější, ale to vyřešíme."
Pak zase hledala a já musel do trenek.
"Teď ti to bude asi nepřijemný, ale sundej trenýrky a vezmi si tohle." a podala mi něco jako klahotky a vysypala je nějakým práškem.
Sundal jsem tedy poslušně trenýrky a nasadil ty divný kalhotky. Byly v tělový barvě a měli nějaká vybrání. Když jsem je natáhnul na rozkrok, zjistil jsem, že to vybrání je na penis a kulky.
"K čemu je to jako dobrý? Ptám se, protože to docela bolí."
"Tohle je patent nějakých čechů. Latexový materiál se teplem těla zmenšuje a stahuje penis a kulky tlačí do těla. Alespoň co čtu tady v návodu." řekla klidně.
"To je hezký, ale k čemu to."
Aniž by cokoliv řekla, sáhla do kabelky, vytáhla zrcátko a v podřepu předemnou ho namířila na rozkrok.
"A doprdele! To je kunda!" vyhrknul jsem.
"Pěkný název jsi jí dal, ale co, je to tvůj orgán." usmála se Lisa.
"Tohle nemusí být ne?" znejistěl jsem.
"Jo, když chceš mít sukni."
"Já nechci mít sukni."
"Dobře, ta dívka kterou budeš hrát ráda nosí sukně." a smála se.
Jako další na řadu přišli další kalhotky.
"A tohle?" zeptal jsem se raději dopředu.
"Umělý zadek a boky."
Natáhnul jsem si je teda na sebe a porovnal. V rozkroku měli díru, takže můj nový orgán zůstal odkrytý.
"Tohle je hodně dobrý." pochvalovala si Lisa. "Díky tomu nebudu muset používat šněrovací korzet."
"Cože?"
"Máš teď velmi široký boky a velký zadek tak mi bude stačit korzet na háčky." a hned ho začala lovit. Pak nějaký porovnávala a jeden vybrala.
"Teď zatáhni břicho a vydechni." zněl rozkaz.
Objala mě tím a pak na zádech začala zahakovat.
"Ty vole, to stahuje nějak moc." podivil jsem se nad drtící silou.
"Co blázníš, mám teprve třetí háček z třiceti." a smála se.
Cítil jsem, jak mi ten korzet tlačí na orgány a nutí je měnit pozice. Trvalo jí to snad nekonečně dlouho, ale dokončila to.
"Dobrý, jak ti to teď děla faldíky pod korzetem, jako skutečný holce."
"Ti dík. Víš jaký to je? Sotva jsem si zvykl na bolest v rozkroku a teď tohle."
"V klidu, to se uklidní. Tohle jeden z nejlepších tvarovacích korzetů, je tak vymakaný, že tvaruje a není téměř vidět."
Pak zase zašmátrlala v bedně a vytáhla další nesmysl.
"Punčošky?" podivil jsem se, když jsem je poznal.
"Nemel a natahuj."
A tak jsem se posadil a zažal natahovat. Korzet mi v tom nepomáhal, ale ani nějakmoc nebránil. Pak mi hned podala kalhotky. No kalhotky, tangám se tak říkat nedá. Nasadil jsem je, porovnal na rozkroku a čekal co dál.
"Jak elegantně jsis je porovnal, zajímavé." 
"Občas tě při oblíkání sleduju nooo." vysvětlil jsem ji. Lisa se jen usmála.
"A teď sukně. Zkusíme krátkou a pak budeme prodlužovat." a podala mi první kousek. Ten byl příliš krátký, teda na moje gusto a i na Lisu. Druhý byla střední varianta, bíločerný kostičky.
"Ta je akorát, je těsně pod zadek." zajásala.
"Teď vyzkoušímě boty. Dáme nějaký nižší podpatek. Mám tu cca sedm čísel, to nevyrosteš o tolik." a začala šmátrat v krabici.
"Liso, já nevím, nestačí tenisky? Budu potřebovat být pohyblivý."
"Neboj, ve všem se dá běhat." uklidňovala mě a vytáhla boty na podpatku. Byly šedý a nad kotníky.
"No šup, ti je nebudu zavazovat." a ušklíbla se. Já se musel ohnout a zašít šněrovat. Bylo to jako když jsem si vázal brusle, jen to víc bolelo. Ty boty mi drtili nárt a prsty.
Když jsem to dovázal, opatrně jsem se postavil. Bolest se ještě zvětšila.
"Pěkný!" chválila se Lisa.
"Ukaž." snažil jsem se zvědavě kouknout přes Lisu do zrcadla.
"Ne ne, až finále. Teď musíme vymyslet triko. Jelikož máš korzet, budeme muset zvolit delší." a zase se ponořila do krabice. Pak jedno vyndala a podala mi ho. Oblékl jsem si ho a porovnal. Na holce by bylo nádherný, dlouhý rukáv, s odkrytým ramenem a v loktech se rozšiřoval a jako vzor jemný proužky.
"No má dost velký výstřih ale je nádherný. Sundej ho a musíš si vzít podprsenku."
Opět jsem poslechnul a než jsem se nadál, Lisa mi zapínala háčky. Pak si stoupnula předemně a vsunula do ní ruce. Vrtěla hlavou a pořád tlačila víc.
"Sakra, tohle triko je na velký hrudník, tohle béčka nenaplní. Jenže to triko je fakt nečekaně pěkný." brblala. Vůbec jsem nechápal, o čem se baví. Jenže to jsem zase musel sundat triko a sundala i podprsenku a místo ní jsem dostal větší. Opět něco zkoušela a tentokrát byla spokojená.
"Teď ti dám provizorní prsa, pak na akci seženeme pořádný."
"Co se dá dělat, když už jsem se nechal překecat." odvětil jsem ji.
A tak jsem nafasoval výbavu na hrudník. Byly silikonový a vsunula je do podprsenky.
"Bože to je škaredý. Že jsem rovnou neobjednala ten vršek. To není ani na zkoušení."
"Klid, tak dáme jiný triko."
"Ne, dáme jiný prsa." A jak dořekla, vzala telefon.
"Ahoj Beato, prosím tě, má Alex doma nějaký prsa?......Má?.......A velikost?.........Velký........Tak to je super. Potřebovala bych je na pár dní půjčit..........Neeee, dělám pokusy.........Ne nezničím je...........Neboj, máš moje slovo............ Jsi doma?........No může to být ještě lepší? Za chvilku jsem tam, paaaaa." a položila telefon.
"Beata?" podivil jsem se.
"Kamarádka ze školy. Víš má kamaráda a on účinkuje v travesty šou takže má nějaký prsa doma."
"Liso, já bych to zase tak nehrotil."
"Jasone. Je to sice můj první pokus s tebou, ale to neznamená, že musí špatně skončit. Takže se nachstej, pojedeme na výlet."
"Prrrr, já nikam takhle nejedu." šprajcnul jsem se.
"Aha, to chápu. Tak hodinku počkej, já tam dojedu. Hlavně mi slib, že nebudeš dělat nějaký kraviny a že se nesvlékneš."
"Liso, jenže já musím. Musím na záchod."
"Tak jen sukně a kalhotky, tvůj nový rozkrok se sundavat nemusí, Můžeš s ním vykonávat malou i velkou."
"A co když ne."
"Je, věř mi." a jak dořekla, vzala si kabelku a odjela.                                                             
Jakmile zabouchla dveře, podíval jsem se do zrcadla. 
Lisa měla pravdu, tyhle prsa jsou nepraktický. No každopádně, jestli mě Lisa bude chtít přesvědčit, bude mít ještě hodně práce.
Když jsem se po deseti minutách přestal prohlížet, napadlo mě, že bych mohl sundat prsa a podprsenku. Sundal jsem triko, vyndal prsa a podprdu a vzal si svoje triko. Bylo to zvlášní se vidět v zrcadle. V tomhle triku jsem se viděl mnohokrát a je to změna, je to opravdu rozdíl ty boky. Čas se vlekl a tak jsem si udělal pití a zobnul jídla. Pak jsem si sednulo k televizi a koukal na nějaký detektivní pořad. Jenže pak přišlo, to, čeho jsem se obával. Musel jsem si odskočit, ale vůbec se mi nechtělo zkoušet, jestli Lisa nekecala. Sundat to by bylo na docela dlouho a Lisa by mě zabila, kdyby to zjistila. Nebo bych to omylem poškodil.
No nic, zkusím to. Posadil jsem se teda ale mozek se bránil. Pak jsem se odhodlal a už to šlo.
"Bože, čůrám jako ženská." říkal jsem si nahlas pro sebe. Bylo to divný ale naštěstí jsem moč necítil nikde jinde něž měla být.
Po vzoru Lisy jsem se dole utřel a oblíknul zase do sukně. Tak tohle by bylo a zase jsem si sednul.
Neseděl jsem dlouho a Lisa byla zpět.
"Hej, co to triko." pohrozila hned. 
"Já se nachstal, stejně by muselo dolu ne?"
"Máš štěstí, muselo. Tak sundej to svoje, mám pro tebe nový módní doplněk." a usmála se.
Pak vytáhla z tašky prsa.
"A jak se do toho leze?" podivil jsem se nad tím, co držela.
"Je to jako triko."
Nekecala, bylo to triko s kozama. Před navlečením jsem se ale muselo namazat krémem, prý je to dost těsný tak aby to klouzlo. Když jsem se do toho nasoukal, Lisa setřela zbytek krému okolo krku a ramen.
"Jsou docela težký a velký." Poreferoval jsem hned Lise, jak jsem pocítil váhu.
"Půjčila mi Alexovo nejvetší."
"Liso, vždyť je to moc."
"Není. Má to odvést pozornost." a usmála se. 
"To bude přitahovat pozornost."
"O to jde. A už neremcej, vem podprsenku a šup do trika."
Neváhal jsem a Lisino pomocí jsem zapnul podprdu. Lisa mi pak v ní porovnala prsa.
"Je to zvláštní se hrabat jiný holce v podprdě." a opět se smála.
"Všechno je jednou poprvé." uklidnil jsem ji.
"Já neřekla, že je to poprvé, jen že je to zvláštní." a podívala se na mě zvláštním pohledem.
Tak teď jsem nechápal, jak si to mám pobrat.
Hned jak jsem si oblékl triko, Lisa poodstoupila aby si mě prohlédla.
"Tak tohle je dokonalý. Ty prsa nemají chybu a dodávají tomu celku ty správný proporce. " A pak se zase začala hrabat v tašce. 
"Zvedni si vlasy, dostaneš obojek."
"Obojek?"
"Taková ozdoba." a jak dořekla, čekala na mě. 
Musela být netrpělivá, protože jsem ji nechápal, jak to myslela a tak přistoupila a udělala to sama. Něco mi připnula a porovnala.
"Teď už jenom makeup a bude to. Takže si sedni sem." A přisunula židly.
Posadil jsem se a Lisa si přitáhla kufřík. Když ho rozbalila, měla tam kdejaký nesmysly. 
Sepnula mi vlasy sponkou tak, aby nezasahovali do obličeje a začala. 
Už po pár minutách by mě uspala. Takovou péči o obličej jsem nikdy nezažil. Zavřel jsem oči a nechal ji pracovat. Byl jsem zvědavý, co dělá, ale ten příjemný pocit byl silnější a tak jsem zavřel oči.
"Au!" vytrhla mě bolest v obočí z toho příjemného snu."
"Promiň, měla jsem tě varovat. Musím ti protrhat obočí, je děsný." A hned zase pokračovala.
Po několika škubnutí jsem si zvyknul. Po chvilce zase pracovala štětečky a to mě uklidnilo.
"Teď potřebuju, aby jsi nemrkal, musím dát řasy." 
"Musíš?"
"Chci."
Na tohle nebyla odpověď. Lisa chvilku něco lepila a pak jsem zase cítil jemný chloupky štětečku.
Po půl hodině matlání a škubání a šimrání na obličeji jsem dostal od Lisy svolení se podívat do zrcadla.
"A doprdele." řekl jsem na odraz v zrcadle a první kam jsem se podíval byl můj výstřih.
"Tam si holky nekoukají, ale chápu to, tohle se jen tak nevidí z tohohle úhlu viď." smála se.
"Liso, já nemám slov." A díval jsem se do zrcadla na poměrně hezkou dívku v sukni, přiléhavém triku a velmi umně namalovaným obličejem. Rukou jsem si pohrál se srdíčkem na krku, co viselo na "obojku".
"Možná bych ještě přidala trochu latexu na lícní kosti."
"Jses blázen, tohle je úžasný, já nevypadám jako já, ale jako holka, tohle jsem nečekal." pochvaloval jsem ji.
"Takže jsi odhodlaný přejet k Lancovi a Mary se ukázat?"
"Ven?"
"Jasone, tady v pokoji si pro tebe nepřijdou, musíš jít ven."
"Máš pravdu. Vždyť není, za co se stydět." dodal jsem si odvahu.
A tak jsme po chvilce váhání vyrazili.
Lisa pak u Lance otevřela dveře.
"Mary, jsme tu." Hokla na ni.
"Jsme v obýváku."
"Ahoj vy dva." Pozdravil jsem je, když jsem s Lisou dorazil do obýváku.