středa 5. října 2016

Z lásky

Se svojí přítelkyní Luckou se znám už od jejích patnácti let. Byl jsem o tři roky starší a zrovna jsem udělal řidičák a jel jsem na první projížďku. Už před řidičákem jsem si koupil vlastní auto za peníze z pojistky od rodičů a během doby, co jsem dělal řidičák, jsem si ho upravil. Jako každý mladý kluk jsem musel mít auto co nejvíce vytuněný a uřvaný, aby se za nim holky otáčeli. Jednou z těch holek byla právě Lucka. Byla v prvním ročníku oděvní školy, skoro by se dalo říct švadlena. Jenže tahle škola měla cit pro talenty, takže neprodukovali jen obyčejné švadleny ale občas i rádoby návrhářky. Ta se z Lucky po prvním roce vyklubala a tak se její výuka ubírala tímto směrem. Už tenkrát na škole fungoval systém ušij a předveď a tak se Lucka snažila. Bohužel nepatřila k části holek, které by mohli dělat modelky pro svoje návrhy. Lucka nebyla nějak škaredá. Byla to vcelku štíhlá holka, ráda sportovala a měla svoji životosprávu. Příroda jí však nadělila postavu, která se s modelingem neslučovala. Její výška, metr šedesát, byla tím nejmenším problémem, horší to bylo s jejími boky. Měla totiž širokou pánev a štíhlí pas, což ještě šířku umocňoval a to se v modelingu nenosí. Její zadek byl větší a ikdyž byl pevný, byl jiný než bylo potřeba. Její nohy byly svalnatý, silný a bohužel i krátký. Měla i objemnější hrudník, ale bohužel jen pod prsy, přes prsa panoval skoro stejný rozměr, jako pod nimi takže ve finále byla ráda za jedničky. Vždycky jsem jí utěšoval, že se ještě vyvinou, protože jsem viděl, jak jí to trápí. Takže celý tento celek už nemohl spasit krásný obličej, s plnými rty a velkýma, zelenýma očima, korunovaný hustou, kaštanovou hřívou do půle zad.
Nic to však neměnilo na jejím odhodlání a tak školu opustila jako zkušená návrhářka. Samozřejmě že uplatnit se byla druhá stránka problému, ale díky škole měla pár kontaktů, který občas něco vzali. Naštěstí nás to vyloženě netrápilo protože jako manažer servisu jsem bral poměrně slušný peníz a tak jsme si mohli dovolit hypotéku a malinký domeček na okraji města. Byla to taková malá čtvrť, s krásným výhledem na město. Pravidelně jsem se kochali večerním výhledem z balkonu a probírali, co se během dne stalo. Vždy jsem nechal Lucku vypovídat, což jí bylo příjemný. Já byl rád, že se jí díky mě vždycky ulevilo za což se mi odměňovala tohou a vášní v posteli. Neříkám, že byla dračice, ale ani jsem po tom netoužil, už od útlého dětství jsem byl spíše romantik a klidná duše. Přesto náš sex byl zcela vyčerpávající a plnohodnotný, což nás naplňovalo pocitem blaha.Takhle to šlo celé dva roky, co opustila školu.
Postupem času ale začala Lucka psychicky uvadat. Čím dál víc jí něco rozčílilo, a jedním velkým štváčem bylo její tělo. Začal jsem si všímat, že čím dál víc se nenávidí. Čekal jsem, že za pár měsíců se to změní, ale neměnilo, pořád byla naštvaná. Tušil jsem, kde je příčina. Z jejího vyprávění jsem pochopil, že to je modelkama. Usoudil jsem, že jim asi závidí, nebo tak nějak. A tak jsem potají začal šetřit na její nejpalčivější problém, její prsa. Pár let mi stačilo, abych měl na tajným kontu sto tisíc na lepší operaci. Dokonce jsem si i zjistil, kde by to bylo nejlepší a chystal jsem se dát jí dárek k jejím dvaadvacátým narozeninám. Jenže jsem musel vysledovat i správnou dobu, abych to spíš nezhoršil.
Jednoho teplého večera jsem se rozhodl, že na ní tajně zatlačím a uvidím, jak se vyjádří a tak jsem začal směřovat téma na implantáty. Lucka se o nich bavila vcelku klidně, ale nevycítil jsem žádný kladný signál. Neodsuzovala je, ale ani po nich vyloženě netoužila takže jsem raději ubral plyn.
"Přestaň řešit moje prsa a podívej se, padá hvězda." řekla zvýšeným tónem, aby mě vytrhla z načatýho tématu.
"Pěkný. Víš, že když si něco přeješ, tak se to splní, když padá hvězda?" utrousil jsem blbou chytrost, kterou zná i malý dítě.
"Nekecej, vážně?" dodala ironicky a pousmála se.
"Promiň, trochu jsem to nedomyslel." omluvil jsem se.
"V pohodě. A ty jsis něco přál? Já teda ne, je to směšný." řekla hned vzápětí.
"Přál." a usmál jsem se na ni. Lucka se na mě podívala a jako by čekala, že jí to vyklopím.
"No nepovím." začal jsem tajnůstkařit.
"Tak si to nech pro sebe." a zahrála uraženou a otočila se ke mně zády.
"To jsem nevěděl, že se melíruješ na blond." podivil jsem se, když jsem si všiml pár pramínků blonďatých vlasů.
"Jsi blázen? Já a melír?" otočila se zase zpět.
Jenže to byl tak trošku šok, protože její ofinka byla taky blond a moc dobře jsem věděl, že před chvilkou nebyla.
"Jak jsi to udělala takhle rychle." podivil jsem se.
"Co bych měla udělat?" podivila se.
Neváhal jsem, a ukázal jí na ofinu.
Lucka jen nevěřícně koukala na blonďatý vlasy a já taky. Její hříva už byla celá blond a o kousek delší a víc nabrala na objemu.
"Co je tohle za blbou srandu?" podivila se.
"Na mě nekoukej, já to nechápu." bránil jsem se, když se její pohled upřel na mě. 
Pohled do jejích šokovaných očí byl i šokem pro mě. Její duhovky byly jasně modrý, skoro zářili do šera.
"Tohle není dobrý, mám zvláštní pocit v celém těle." řekla rozrušeně a měla důvod.
Nešlo si nevšimnout, že rostla až byla vysoká jako já, metr osmdesát. Podíval jsem se dolu a Lucka stála tak trochu na špičkách. Její nohy byly delší a štíhlejší.
Když jsem se vracel, všiml jsem si, že její boky už nejsou tak široký. 
"Tohle je příjemný." vytrhl mě její hlas z pohledu na její boky. 
Lucka se držela za tričko od pyžama v místě prsů. I přes její ruce na prsech jsem si začal všímat, že rostou. Ne ruce, ale její prsa. 
"Luci, co se to s tebou děje?" podivil jsem se.
"Nevím, ale tohle je příjemný." a pořád se držela za rostoucí prsa. Muselo jí to vzrušovat protože z šokovaných očí byly zářivé oči.
"Ale to už stačí." otočila Lucka. Jenže její prsa měli jiný plán a dál plnili její triko. Její bradavky už prosvítali skrz látku a přesto se nezastavovali. Látka po nich sjížděla jak prsa rostli. Zastavili se na rozměru férových volejbaláků. Neslušně jsem na ně zíral a ani jsem si nevšiml, že mě za ruku chytají jiné ruce, štíhlé, s dlouhými prsty, upravenou manikůrou.
Když jsem se pak podíval do tváře, spatřil jsem jinou tvář. Stále připomínala Lucku, ale byla jiná, jemnějších rysů, dolíčky a větší lícní kosti ji změnili k nepoznání a dodalo jí to na sexepílu. Když po pár minutách změny ustali. Stála předemnou na špičkách děsně sexy holka, modelka s obřím poprsím a dokonalýma proporcema. Její vlnitý vlasy rámovali její dokonalý obličej a táhli se i okolo prsů. Ty svým objemem donutili triko ustoupit směrem vzhůru a odhalili tím extra plochý bříško s vyrýsovanými svaly. Její šortky stále měli co dělat s jejími boky, ale to díky lépe tvarovanému zadečku.
"Já snad sním." Podivil jsem se.
"Ty sníš? Co mám říkat já." Promluvila Lucka trochu jemnějším hlasem.
"Tohle přece není možný." a začala se studovat.
Zkusil jsem se štípnout do tváře, jestli to opravdu není sen, není, bolelo to.
"Ono se to vyplnilo?" podivil jsem se a zároveň upoutal Lucčino pozornost.
"Co se vyplnilo? A pravdu!" a podíval se na mě.
"Co se vyplnilo!" okřikla mě znova, když si všimla, že koukám o kousek níž, než má hlavu. 
"Dobře. Popravdě, už delší dobu pozoruju tvoji špatnou náladu a vydedukoval jsem, že nejsi se sebou spokojená. Chtěl jsem ti pomoct a tak jsem ti začal spořit na nový prsa. Pak padla ta hvězda a já si přál, aby jsi byla supermodelka." vhrknul jsem zrychleně.
Lucka se jen pleskla po čela a zakroutila hlavou. 
Pak ke mně přišla a opatrně mě zkusila obejmout. Pro oba to byla nová zkušenost.
"Tak si zase přej, abych byla normální." Pošeptala mi do ucha.
"Ale já myslel, že se ti to bude líbit, kor, když jsi celá jiná." podivil jsem se.
"Lásko, já nechtěla být jiná, jen mám trochu špatnou náladu, ale rozhodně to nebylo tím čím jsis myslel." uklidňovala mě.
Jenže jak tohle všechno vrátit? Přáním, aby bylo vše zase tak jako před tím, se nic nezměnilo. Zkoušel jsem si přát cokoliv, ale Lucka byla pořád tou sexy holkou. Sedli jsme si tedy dovnitř k televizi. Lucka se pořád prohlížela, a i já jsem si ji prohlížel obvzlášť její prsa.
Lucka se tomu jen smála.
"Na druhou stranu, tohle je taky super změna." a jak dořekla, dala mi pusu a pak mi do ucha poděkovala. Konečně z toho měla přínos. Možná jí trvalo si to uvědomit. 
"Sice to bude pro mě nezvyk, ale určitě to zvládnu." a podívala se dolu na ty svoje balony. Z jedniček na kdo ví jaký číslo, teda jestli je na ně vůbec nějaký číslo
Pak jsme zalehli, tvářemi k sobě a s rukou na jejím zadečku jsme usnuli.
Ráno bylo po stránce pracovní nepříjemný, trochu jsem si přispal, jenže pohled na novou Lucku mě hned nabil energií a já jsem v klidu nachystal snídani. Lucka byla trochu v šoku, myslela, že to do rána pomine, ale pořád byla "nová".
"No jo, já teď nebudu mít nic na sebe!" zděsila se. Oprávněně. Nic z jejího původního šatníku jí nebude sedět. Rychle vstala a utíkala do skříně najít alespoň nějaký kousek oblečení, kromě pyžama, co měla na sobě.
Jenže když otevřela skříň, jen zírala. Na ramínkách vyseli jedny šaty vedle druhých, pod nimi boty na vysokém podpatku. Když se koukla do poliček, uviděla kalhotky a podprsenky na její prsa. Otočila se na mě a široce se usmála. Jen jsem pokrčil rameny.
Ihned začala všechno zkoušet a já ji poprvé uviděl zcela nahou. Nadšením ji to ani nedocházelo, a já jí to rozhodně nechtěl rozmlouvat. 
Kochal jsem se pohledem na to její božské tělo. Možná jsem hajzlík, ale tohle tělo je jiný pokoukání, než co bylo předtím. A ikdyž jsem se sebevíc snažil, moje oči stejně pokaždé skončili na jejím hrudníku, ten se prostě nedal přehlédnout.
"Jak se ti líbím?" zeptala se mě Lucka, když oblékla asi desátý šaty. Jejich střih jí ještě víc zeštíhlil a zvýraznil zadek a prsa.
"Jsi boží lásko." pochválil jsem jí. 
Ještě pak nazula kozačky a byla nachystaná jít do studia.
"To asi bude šok pro lidi. Myslíš, že mě poznají?" začala být nervozní.
"Já nevím co všechno se tím přáním změnilo." a pokrčil jsem rameny. Každopádně jsem dnes Lucku nechtěl nechat jet samotnou a tak jsi ji do práce vezl. Hold skončím dřív pro dnešek. Když jsme přijeli k ní, museli jsme chvíli čekat v autě, byla nervozní, ale pak mi dala pusu a vyrazila vstříct novému životu. 
V práci jsem byl pak nervozní zase já protože Lucka nepsala. Až do odpoledne, to přišla sms.
"Tak pro všechny jsem pořád Lucka, návrhářka, ale je to jiný, tentokrát závidí holky mě." a smajlík na konci.
Jsem rád, že je spokojená a i já jsem spokojený. Sice to není ani trochu podle mého plánu, za to je to mnohem lepší, než můj plán. Když jsem jí potom vyzvedával, čekala už venku na chodníku a nešlo si nevšimnout, jak na ní všichni z nedaleký zastávky a kolemjdoucí koukají.
"Ty jo, budu si te muset začít víc hlídat." řekl jsem s úsměvem, když nastoupila.
"Jdi ty. Uvnitř jsem pořád Lucka, šíleně zamilovaná." A dala mi hned pusu. Bylo to velice příjemný, kor když to viděli všichni, kdo Lucku pozorovali.
Od toho dne jsme začali žít nový život. Lucka už si "nestěžovala" a navíc se stala více vyhledávanou návrhářkou přesto, že jí nabízeli být modelkou, což odmítala, nechtěla být nějaká fiflena. Čím dál časteji ji chodili nabídky od různých fotografů a taky jsme začali pozorovat zvýšený zájem jiného typu fotografů, lovců senzací. Co jsme dřív četli o jiných se začalo v bulváru objevovat i o Lucce. Přitom vždy se jednolo jen o její vzhled, výstřihy, rozparky vlasy. Lucka se musela víc a víc věnovat svému zevnějšku, aby si nějakým chybným rozhodnutím nepoškodila pracně vybudované jméno a po čase začala být zase v depresích.
A tentokrát za to mohlo její tělo, to jsem si byl jist. Několikrát mi to vpálila, když jsme se hádali. Proklínala ten den, kdy jsem si to  přál. Občas se to střídalo s klidnými dny, ale to opravdu jenom občas. Nevěděl jsem si rady, zkusil jsem i kartářku, ale ta nic neporadila, spíš ani nevěřila. Takhle to šlo ještě půl roku, poté se Lucka uklidnila a zase to byla ta sebevědomá, velmi sexy holka. Naučila se ignorovat okolní svět a žila sama podle sebe. A byl to fajn přístup, zase jsme si rozumněli.
"Miláčku vím, že máš narozeniny ty, ale dárek není určený přímo tobě, jestli nevadí." řekla večer u stolu v den mých sedmadvacátých narozenin. Popíjeli jsme víno a vodku a dívali se spolu na televizi.
"Tak jaký máš pro mě dárek zlatíčko." zeptal jsem se zvědavě.
Lucka nic neříkala, vstala a začala se svlékat.
"Striptýz?" zajásal jsem.
Lucka se jen usmála a když se svlékla, ukázala nové spodní prádlo, bílé, s chmýřím. Byl to korzet a kalhotky s podvazky. Vypadala jako nevěsta a mě v tu chvíli začalo vrtat hlavou, co se za tím skrývá. Nikdy na sobě neměla takové prádlo. Když jsme se pak dostali do postele, začala divoká jízda. Lucka byla od změny trošku víc odvážnější v sexu ale dneska to bylo ještě víc jiný, divoký a přitom romantický, hlazení, dráždění a když mi pak podala robertka a poprosila mě, abych jí to s ním dělal, bylo to ještě zvláštnější.
Když jsme pak po dvou hodinách "blbnutí" konečně ulehli, koukali jsme na sebe a objímali se.
"Líbilo?"  zeptala se mě.
"Bylo to úžasný" dodal jsem pravdivě.
"Tím jsem se ti chtěla za všechno omluvit." a sklopila oči.
"Za co by jsi se omlouvala?" podivil jsem se.
"Za to, co se stalo a třeba ještě stane."
"V klidu, přečkali jsme všechno, přečkáme i další." snažil jsme se ji uklidnit.
Lucka se jen usmála a pak zavřela oči. Ještě chvilku jsem se na ni koukal a pak jsem taky usnul.
Když jsem se pak probouzel, stále jsem cítil její ruce na mém boku. Pomaličku jsem otevřel oči a rozpoznal smějící se tvář. Koukala na mě a smála se. Usmlál jsem se tedy taky.
"Dobré............." a ihned jsem se chytil za pusu. Lucka mě chytila pevněji protože tušila, že se probouzím a co nastane.
"Co se to děje!" řekl jsem šokovaně. Koukal jsem totiž na svoje tělo, ležící vedle mě. Byl jsem totiž v Lucčino těle a podle gestikulace mého těla byla Lucka v mém.
"Klid Honzo." řekla nebo řekl Lucka.
"Klid? Jak mám být klidný když já jsem ty a ty já!" panikařil jsem.

"Cožpak to není to co jsis vždycky přál?" podivila se a zaraženě na mě koukala.
"Co? Být tebou?" podivil jsem se.
"No ne docela, ale být holkou, ženou, dívkou." řekla nejistě.
Já na ní koukal jak puk.
"Jak jsi na tohle přišla?" dodal jsem trochu klidnějším hlasem.
"Víš, teď se budeš smát, ale pomohla mi hvězda." odpověděla trochu nejistě.
"Hvězda?"
"Víš, není to dlouho co zase padali a tak jsem si přála, abych poznala tvoje nejtajnější přání. Víš, dlouho jsem si lámala hlavu nad tím, proč vypadám, tak jak vypadám, proč jsi zvolil takovou kombinaci. Proč takový prsa, zadek a další. Čím víc jsem nad tím hloubala tím víc jsem si říkala, že jsem se ti jako stará Lucka nelíbila a to mě začalo štvát. Začala jsem si říkat, že chceš doma bárbínu, přesně takovou, jakou jsem byla po proměně, po tvém přání. Proto to jsem zoufale pozorovala oblohu a přála si to vědět."
"Ale já nechtěl bárbínu." bránil jsem se.
"To už taky vím. Už vím, že to všechno jsis opravdu představil jen pro mojí radost, abych byla šťastná, což na chvilku pomohlo, ale pak se zase projevila moje depka z mládí." pokračovala v řeči.
"Já myslel, že to vyřeší tvoji depku." podivil jsem se a posadil. To ležení na boku mi přestalo být pohodlný. Jenže sezení bylo ještě horší. Prsa se okamžitě přihlásili o podprsenku nepříjemným taháním.
"Tak tohle jsem nedomyslel." procedil jsem mezi zuby.
"Na to si zvykneš, po pár týdnech ti to ani nepřijde." řekla klidným hlasem.
"Nechci si zvykat, chci být zase já." bránil jsem se a ošíval se. Ten hrudník mě vážně deptal. Nikdy jsem si nedokázal pořádně představit, jak nepříjemný umí velký poprsí být.
"Jseš si jistý?" podivila se Lucka
Nechápavě jsem na ni koukal.
"Víš, hned po tom přání jsem se s tebou nějak mentálně propojila a já ti začala "vidět" do hlavy a vyskočilo na mě něco, co jsem nikdy netušila."
Pořád jsem na ni zíral.
"Ty jsi celou tu dobu chtěl být holkou. Přál jsis to už na základce." vybylila to na mě.   
"Cože?" zeptal jsem se šokovaně, jenže po chvilce jsem se zklidnil. Zahloubal jsem v paměti a ano, měla pravdu, kdysi jsem takové touhy měl, ale taky jsem si uvědomil, že co jsem potkal Lucku ty touhy zmizeli.
"To bylo kdysi dávno." řekl jsem na svoji obranu.
"Jenže tady se to zamotává protože to samý jsem měla já." řekla trochu váhavým hlasem.
Podíval jsem se na ní trochu nejistě a čekal vysvětlení.
"Taky jsem měla touhu být druhým pohlavím. Štvalo mě to, jak jsem vypadala, ani kluk a ani holka. Jediný co bylo holčičí byla touha navrhovat, ikdyž to taky není jen holčičí specializace. To bylo na základce. Pak jsem poznala tebe a myslela jsem, že se budu už jenom lepšit a opravdu se tak dělo. S tebou jsem chtěla být zase holka, tobě totiž nevadilo, jak vypadám a jak se chovám. Jenže po pár letech zase přišel onen stav. Pak ta změna, ikdyž jsem to nedávala najevo, byla jsem nadšená, že už mám tělo, jaký má holka mít, jenže jsem víc a víc zjišťovala, že nechci být dokonalou holkou ale klukem. To vše umocnil ten pocit, že ti nestačím, jak jsem říkala před chvilkou. Takže tohle je to nejlepší řešení a jsem strašně ráda, že to fungovalo." zakončila přednášku úsměvem. Bohužel její úsměv nebyl tak hezký jak si myslela. Znám se ze zrcadla, krasavec jsem nebyl a tohle bylo ještě horší.
"Aha, tak teď nevím, co na tohle říct, jsem šokovaný." a pro samý přemýšlení jsem zapoměl na trampoty s hrudníkem. Lucka si přisedla blíž a objala mě.
"Já ti pomůžu se s ženským světem vyrovnat. Nakonec z toho budeme těžit oba." a opět se usmála. Naštestí mi to s každou minutou přicházelo míň a míň divný.
"A co se v tom střídat." bránil jsem muže uvnitř sebe.
"Lásko, ty jsi mě neposlouchala. Já chci být kluk a ty holka." řekla důrazně.
"Jseš jsi jistá?" podivil jsem se tak nějak rezignovaně.
"Jsem si jistý. Uvidíš, že to bude nakonec to nejlepší pro oba." přitiskla se a dala mi pusu.
Já se podíval dolu na ty dvě boule.
"Takže odedneška vás mám na starosti já." a kupodivu jsem se tomu pousmál.
"A co naš životy? Já přece neumím navrhovat a ty už tuplem nebudeš vědět nic o přijímání aut do servisu!" zpanikařil jsem. Já přece nechci navrhovat šaty.
"No pokud se přání plní jako do posud, tak já budu módní návrhář a ty moje modelka." a jak dořekla, trochu se oddálila a skrčila, jako by čekala ránu.
"COŽE!" vyjekl jsem na ní.
Jenže ona myslela vážně, což dala najevo pokýváním hlavy.
Tak teď už jsem padl na úplný dno svých sil.
"A jmenuješ se Nikol, Lucka se pro modelku moc nehodí." dodala se smíchem v hlase.
"Nikol? To je alespoň pěkný jméno. A ty?" zeptal jsem se zvědavě.
"Honza, jako ty." dodala.
Aniž bych cokoliv řekl, postavil jsem se a chtěl si dojít to ověřit. Jenže ouha, jak debilně to chodím? Na tohle nejsem zvyklý. Noha přes nohu, zadek do stran. K tomu průvan pod noční košilku. Příliš mnoho nového na pár metrech. Ikdyž jsem chtěl jít, tak jak jsem byl zvyklý, bylo to proti plánu. Moje nové tělo chtělo chodit jinak, jako modelka, ne jako sedlák.
Sebral jsem odvahu a došel do tašky v chodbě pro doklady. Cestou jsem si musel poradit i s prsy, žijících vlastním životem. Ale dopracoval jsem se k peněžence. Nekecala, jmenoval jsem se Nikol, svobodná, dvacetjedna let a naštěstí bezdětná.
Když jsem pak šel zpět, Lucka si mě prohlížela.
"Učíš se rychle." utrousila znalecky.
"Nemám jinou možnost."
"Ale Nikol. Proč tak sklesle."
"Na to si nezvyknu." 
"Zvykneš Nikol. Sama si říkala že je to pěkný jméno. Honza a Nikol, pěkná kombinace ne?" a zasnila se.
"Takže na tebe už budu volat jen Nikol a nebo miláčku. Budeš moje zlatíčko, moje kočička, prdelka. Já se tak těším, ani nevíš jak." zajásala.
"No jo no Jeníku." zkusil jsem si rýpnout. Jenže Jeníkovi, Honzovi, Čendovi, Jenovi, Miláčkovi, mému příteli to absolutně nevadilo.
Tímhle pro mě začala nová etapa života.