Omluva

Omlouvám se za delší mrtvolnost stránek, nemohl jsem několik týdnů přistupovat na blog aby mě nenačapala moce marodící polovička:-)

sobota 25. března 2017

Operátor-ka

"Takže vy by jste chtěl u nás pracovat pane......."
"Pane Eliáši, ale bez toho pane. No budu k Vám upřímný, spíše to je nutnost než touha. Omlouvám se, jsem prostě takový, neumím lhát." odpověděl jsem té paní, která mě s ochotou přijala, když jsem se ozval na inzerát jedné firmy, která hledá do svého týmu operátora na telefoní lince podpory. Když se nad tím zamyslím, mohl jsem být taktičtější, ale opravdu neumím lhát.
"Vaše upřímnost mě zaskočila, na druhou stranu, je to velmi dobrá vlastnost která se dnes ráda vytrácí. A buďte v klidu, neurazila jsem se. Je mi jasný, že tak mladý muž nehledá svoji budoucnost v obsluhování zákazníků po telefonu a radit jim." uklidňovala mě.
"To zase ne, to já rád pomůžu, když to je potřeba." snažil jsem se.
"V klidu. Jste přijat. Víte, jsme tu uzavřený tým a jedna paní, jedna z našich nejlepších, odchází na mateřskou a potřebujeme vyplnit díru. Ve vašem životopisu píšete, že umíte anglicky, francouzky a italsky."
"Ano, jezdil jsem na výměnné pobyty." a trochu jsem se dmul píchou.
"Takže když přidáte portugalštinu a španělštinu, budete plnohodnotná náhrada za paní Koru." usadila mě hned a já byl zase obyčejný
"Aha. A co se konkrétně jedná." začal jsem vyptávat.
"Jak asi víte, naše firma provozuje stovky hotelů a restaurací po celé Evropě, staráme se i o provoz konkurenčních hotelů, zásobujeme je, dodávámě spotřební materiály. Vaší prací bude, aby toto dokonale fungovalo."
"Počkat, ale to je práce pro manažera, a to nejsem." zarazil jsem se.
"Ano, blbě jsem to vysvětlila. Vy tu budete, aby jste vyslyšel klienty a dodal podklady manažerům, kteří na tom zapracují."
"Aha, takže budu spíše zpracovávat podněty."
"Ano."
"Tak to by šlo. Víte, bojím se zodpovědnosti."
"V klidu. Jen jedna otázka. Rodina, přítelkyně, touha se usadit."
"Nevím co si pod tím představujete, ale rodina pouze rodiče, touha se usadit, asi nulová, rád cestuju a proto ani nemám vztah." vyklopil jsem ze sebe.
"Jste geniální kombinace. Je na čase vám představit tým." a otevřela dveře do místnosti. Už první dojem byl zvláštní. Aniž bych kohokoliv viděl, podle různých vůní to vypadalo na převážně dámský spolek. Je to silný, ale dá se to přežít. Když jsme pak vyrazili k jednotlivým kojím, trochu jsem znejistěl. Mladá blondýnka zrovna mluvila do mikrofonu rusky, koukla na monitor a psala si poznámky. V další jiná blondýnka řešila něco jiným jazykem. Jiná koje, brunetka, černovláska, zrzka, zase bruneta, blondýnka. Bože, samá holka a všechny tak maximálně dvaadvacet až pětadvacet let.
"Brita, Adriana, Hana, Erika, Zuzana, Tamara, Lenka, Zdena, Jitka." představovala je.
 Byl jsem trochu nervozní. Ne trochu, ale hodně!
"A toto je bývalá slečna, teď už paní Kora." a ukázala na poslední článek týmu. Štíhlá bruneta, dlouhý vlasy, úzká ramena. Zrovna vyřizovala hovor, tak jsme čekali.
"Ahoj Koro, vedu ti náhradu." promluvila na ní s klidem. Kora se otočila a mě málem neslušně padla brada na zem. Tušil jsem, že bude pěkná, ale že až takhle? Mladá holka, dvaadvacet, podle mě tak metr osmdesát, štíhlá, ale ne vychrtlá. Pod šaty náznak jejího stavu a ty prsa. Rychle jsem se začal dívat na monitor. Vůbec nevím, co tam bylo, ale nebylo patřičné se na ní koukat.
"Ahoj, já jsem Kora." promluvila ke mně.
"Ahoj, Eliáš." Vykoktal jsem ze sebe.
"Koro, já zase musím. Obeznam ho s provozem a s tím co bude dělat. Máš na to tři měsíce. Už takhle budou zákazníci omezeni." zaúkolovala ji.
"V klidu Lindo, ten nebude dělat problémy. Že ne, Eliáši." a usmála se na mě. Bože, proč to dělá. Zase jsem raději koukal jinam.
Linda odešla a já se měl posadit vedle Kory na židli.
"Takže ty jsi moje náhrada jo." začala s rozhovorem.
"Ano. Prosím Vás, omluvte mě, já jsem trochu šokovaný vaší krásou a tak nějak nejsem schopný vnímat." vyblil jsem ze sebe tu největší kravinu. Kora se zarazila.
"Jsem příliš upřímný co, bohužel, to jsem já."
"Upřímný a velmi milý." a usmála se.
"Děkuji. Já se za chvilku srovnám. Jen jsem nepočítal s tolika dívkama."
"No tak se snažte, budete tu jediný mužský asi." a zase úsměv.
"Tak to je ten novej jo." řekla ještě zadýchaně přibíhající brunetka.
"Erika čau." a podávala mi ruku.
"Eliáš, těší mě." odpověděl jsem slušně.
"Eliáš, Kora, trochu rozdíl." odpověděla hned.
"Neřeš Eri, potřebuju ho teď zaučit."
Nechápu ten jejich slang. Když zase Erika odběhla, věnovala se Kora mě.
"Takže vy prý čekáte rodinu." začal jsem konverzaci.
"Ano, už bylo na čase, ve třiceti by už měli mít ženy rodinu."
"Vám je třicet?" podivil jsem se.
"Jsem Kora, nevykej mi, připadám si staře." řekla vážným hlasem.
"Omlouvám se. Já tě tipoval na dvaadvacet!" a tím jsem zase vyloudil na její tváři úsměv.
"Už dávno ne, ale děkuji. Líbíš se mi, tvoje upřímnost je perfektní. Máš i další přednosti?"
"Zatím jsem se moc nepředvedl."
"Není potřeba. Tvoje výuka bude spočívat v poslouchání mých rozhovorů a provádění zápisu, který si pak zkontroluji a časem začneš navrhovat potřebný změny. Vím že to zní nesrozumitelně, ale není to nic komplikovanýho."
"Ale mě bylo řečeno, že mám jenom zpracovat podněty a o zbytek se postará manažer." podivil jsem se.
"To je celá Linda, pořád se snaží všechno zlehčovat. Neboj, není to nic složitýho. Teď jsem například řešila ohýbající se příbory v jednom pařížském hotelu a už jsem zaslala objednávku na silnější.
"Aha, to asi nebude dobrý pro mě, v tomhle se neumím pohybovat."
"Klid, já se taky učila a naučíš se to i ty. Horší je, že mám na starost nejvíce hotelů ze všech holek tady a ty to budeš muset kompletně přebrat."
"Aha, to mi moc neulehčuješ."
Když v tom zazvonil telefon a tak ho Kora zvedla a mě vybídla k nasazení sluchátek. Zazněla francouzština a už jsem poslouchal a napsal poznámky.
Kora jim pak řekla, že se za moment ozve a položila sluchátko.
"Tak jak to vidíš Eliáši."
"Evidentně se jim nelíbí nový ručníky, ale co lepšího může být lepší než místní bavlna?" podivil jsem se.
"V něměcku se dělají dobrý ručníky a navíc je před prodejem několikrát perou takže jako nový jsou už lépe savý, takže jim pozměníme dodavatele a počkáme na reakce." odpověděla a už vytáčela číslo. Chvilku šprechtila německy, domluvila objednávku a pak to položila. Zavolala do hotelu a ozmálila, že do týdne mají nový a lepší ručníky.
"Vidíš. Jde o to, vědět co kde kdo dělá a jak dobře to dělá."
"A jak mám vědět, jak dobře to kdo kde dělá?" podivil jsem se.
"Aha, je mi jasný, že je to další věc co ti Linda neřekla. Takže je to na mě. Občas je prostě potřeba vyrazit  na cesty a zjistit si to. Víš, k naší práci patří i zábavnější část. Nesedíme jenom tady, ale taky poměrně často cestujeme." řekla s klidem.
"Proto musím s touhle prací seknout." a pohladila se po břiše.
Koukal jsem jak opařený na tu hromadu informací, co se dozvídám až teď. Naštěstí jsou to příjemné informace. Cestování mě bavilo.
"Aha, tak to je dost zásadní informace." 
"Linda no. Na to zvykneš, ale nebudeš jí to mít za zlé. Není to sranda vést takový podnik. Kdyby jsi tušil, kolik hotelů spravujeme, v kolika státech. Navíc konkurence roste a tak naše služby nabírají na objemu. Někdy ti přijde, že snad řídíš celý hotel a opravdu to tak je, ale to je naše práce. Tech sto tisíc měsíčně za to stojí. A Linda to všechno musí zpracovávat, takže ji pochopíš" řekla klidným hlasem.
Jenže mě se po vyslovení tý částky málem zatemnilo. Když to tak vezmu, ani jednou jsem se nezeptal, kolik tu budu brát.
"Sto?" řekl jsem znova tu částku.
Kora se jen pousmála a pokývala hlavou.
Když se pak nadechla k dalšímu mluvení, ozval se telefon.
Jazyk jsem nepoznával, přesto jsem musel poslouchat. Kora se pak na mě podívala tázavým pohledem jenže jsem musel naznačit, že absolutně nerozumím. Pokračovala teda sama, něco nadatlovala v počítači, poznal jsem objednávky a pak pokračovala v hovoru. Jediný čemu jsem rozumněl bylo ahoj na konci. Aniž by cokoliv řekla, zvedla se pak a šla uličkou pryč. Otočil jsem se za ní, kam šla. Ten pohled na ni, ze zadu byl nádherný. Taková žena by měla být modelka a ne nějaká manažerka. Dlouhý nohy, krásný zadek. Nebýt zvetšujícího se bříška, měla by dokonalý pas ale zase jí to přidalo na už tak objemném hrudníku. Zase jsem na židly zacouval do "kóje" a přemýšlel nad tím, co tu zažívám. Byl jsem plný nadšení. když jsem si uvědomil, co všechno jsem tu teď zjistil, tak není důvod tu nepracovat.
"Kafe." ozvalo se mi za zády. Kora tam stála a držela hrnečky. Rychle jsem jí je odebral a položil na stůl.
"Musíš hodně zapracovat na jazycích. Máš tři měsíce na to. Vím, že to zvládneš, ale budeš to mít náročný. Tři měsíce je krátká doba na to, co všechno musíš podstoupit, ale vypadáš silně, a nebojím se toho." řekla ustaraným hlasem.
"Neboj Koro, tohle bude jak nic. Hned večer se pustím do španělštiny. Tohle mi šlo dobře tak snad tě nezklamu." snaži ljsem se jí uklidnit.
"O jazyky tu ani tak nepůjde." řekla trochu záhadně a usrkla kafe. Taky jsem si srknul.
Jenže na další přemýšlení nebyl čas. Opět hovor.
Poznal jse italštinu a tý jsem rozumněl.
Provedl jsem si poznámky, Kora mi je zkontrolovala, pár věcí proškrtla a opět jim navrhla řešení. Jednalo se o dodávku jídla.
"Vypadá to, že příští týden budeme muset do říma Eliáši. Naši dodavatelé trochu klesli s kvalitou dodávaných ryb." řekla trochu smutně.
"Aha? To zní dobře."
"Jak pro koho Eliáši. Už mě to cestování tolik nebaví. Taky to možná poznáš."
"Promiň Koro, ale tohle je to, po čem toužím, cestovat.
"To bude jedině dobře a přeju ti to."
A tak moje první dopoledne v nové práci probíhalo podle mě výborně.
Když pak zrzka, Tamara, ohlásila pauzu na oběd, šlo se naproti do jedné restaurace na oběd. Byla to luxusní restaurace a tohle osazenstvo mělo vyhrazený stůl. Ještě aby ne, když to byla firemní restaurace. Mě pak čekala trochu trapnější část oběda. Dělal jsem doprovod deseti ženám. Lidé na mě koukali trochu divně.
"Klid Eliáši, nejsou zvyklí vídávat muže s náma." smála se Tamara.