Omluva

Omlouvám se za delší mrtvolnost stránek, nemohl jsem několik týdnů přistupovat na blog aby mě nenačapala moce marodící polovička:-)

čtvrtek 9. února 2017

Když jsem sám doma

Tak zase nastal čas na provětrání šatníku, když kočka nebyla doma. Chvíli jsem se rozhoupával a pomohlo pár piv, pár panáků a hudba nahlas:-) Jediný co mě štve je ta tmavá série fotek, blbě jsem položil foťák na skříň a odlesk blesku od skříňky to pokazil. Zkusil jsem to udělat znova, s lepším odložením foťáku, ale nějak už mi nešlo trefit podobný "kraviny" a tak jsem to vzteky ukončil. Tentokrát jsem byl i mile překvapený, co z toho vylezlo a věřím, že někde za šera bez mluvení bych se prošel nebo vyrazil do klubu, kde se nemusí platit vstup(kvůli mluvení), sednul do kouta a sledoval reakce. Jenže střízlivý se bojím a bez auta se nikam nedostanu takže mám problém:-) Docela mě taky dostalo co dokáže líčení, vím, že na fotkách není vidět a bylo to ve stylu hrrr na to, takže to taky tak vypadá. Přesto se můj ksicht trochu vytratil:-)





sobota 24. prosince 2016

Sousedka

"Dnešní počasí je paráda." drmolím si sám pro sebe, když se skláním nad motorem a měním si svíčky. Ještě aby ne, léto je v plným proudu, sluníčko svítí ale nehřeje jak blázen, vane slabý větřík a v neposlední řadě, plně si užívám svých radostných chvilek převlékání se za holku. S radostí si tu a tam porovnám neposlušný vlasy lezoucí do očí a občas porovnám podprsenku. Ta má co dělat aby ukočírovala moji dmoucí se hruď tvořenou balonky naplněných vodou. Jistě, existuje elegantnější řešení, ale nic nezajistí ten nádherný pohyb podle toho, jak se vrtíte a pohybujete. Zkoušel jsem silikonový náhražky, ale to není to pravý ořechový. Sice vytvoří přirozenejší vzhled, ale na to já moc nikdy nebyl. Triko stejně vždy vše zakrylo protože jsem pod ním nosil korzet abych trochu zakryl drobný špíčky v pase a zároveň abych vytvořil krásný přechod mezi hrudníkem a boky. Na co jsem ale byl pyšný byly moje nohy. Nikdy jsem se totiž nestyděl za to, že si je holím a to kompletně, abych mohl v létě nosit šortky. Navíc, na kluka mám poměrně delší nohy než bývá zvykem a toho jsem patřičně využíval. Co se týče zadku, tam jsem si musel dopomoci speciálníma kalhotkama s výplní. Nebylo to nějak extra a ještě by to rozhodně sneslo nějaký ten centimetr v obvodu, ale i tak bych nejednoho kluka zaskočil. Nebylo nic, co bych si mohl přát víc, kor když rodiče byly na výletě ve Francii a já měl dům sám pro sebe na čtrnáct dní. Jako automechanik jsem si přes prázdniny přivydělával doma prací na autech svých známích.
Byl by to geniální den, ale to by nebyl zákon schválnosti, kdyby se nemuselo něco posrat a to něco bylo naše sousedka. Bydleli jsme téměř na samotě a tak jsme neměli okolo baráku plot a nikdy jsem s tím neměl problém, býval jsem poměrně dost ostražitý a jakýkoliv náznak pohybu vedl k mému úprku do garáže. Naši sousedi byly fajn, chalupáři co jezdili zásadně na víkend a navíc naše rozhovory byly omezeny jen na pozdrav. Nikdy nebyly touhy se seznámit nějak blíž a nikomu to nevadilo. Ikdyž by to nebylo na škodu. Paní bylo tak pětatřicet, poměrně sportovní postavy a rozhodně nebyla škaredá. Hodně o sebe pečovala a svoji ženskost se snažila ještě zvýraznit. 
Ale k mému problému. Jelikož nebyl víkend,ale prostředek týdne, trochu jsem polevil v ostražitosti a nesledoval tolik okolí a to byla chyba.
"Haló." ozval se najednou ženský hlas několik metrů za mnou.
Já zkameněl. Nebyl jsem si jistý, ale tušil jsem, kdo na mě volá. Co teď, mám dělat jako že neslyším a odejít, vždyť bych to nějak vysvětlil. Rozhodně nemělo smysl se otáčet a dělat, že to nejsem já, ksicht mě prozradí. Chvilku jsem přemýšlel, a rozhodl jsem se odejít a tak jsem odložil cajk a namířil ke garáži. Jenže jak jsem zvedl hlavu, koukal jsem do toho nejnapěchovanejšího výstřihu, co jsem kdy viděl a když jsem zvedl oči kousek výš, koukal jsem do velkých, kaštanových očí lemovaných jemně sestříhanou blond ofinou.
Ty oči chvilku lítali sem a tam po mám obličeji a jakoby něco hledali.
"Eriku?" vypustili otázku plný, rudý rty skrývající zářivě bílé zuby.
V hlavě se mi spustila panika.
"Promiňte." procedil jsem a snažil jsem se jí obejít. Jenže jak jsem ji obešel, chytila mě za ruku.
"Počkej Eriku." zvolala trochu naléhavě. Já se otočil a opět jsem se podíval do těch očí. Nebyly tak zmatený jako poprvé a plně hleděli do mých.
"Promiňte, musím jít, už takhle je to příliš trapný." a snažil jsem se cuknout rukou, aby mě pustila.
"Klid Eriku. Ikdyž to zní divně, nejsem šokovaná." řekla klidným hlasem až mi z toho naskočila husí kůže. Jestli není šokovaná, znamená to, že už mě viděla.
"Jestli se cítíš trapně tak tě chápu a nechám tě převléct, ale jestli to zvládneš, chtěla bych tě poprosit o malou službu. Chtěla jsem na otočku něco vyzvednout na chlaupě. Sem jsem dojela v pohodě, ale teď to nejde nastartovat a já musím co nejrychleji odjet. Myslíš, že by jsi se na to podíval? Stojím támhle vedle baráku." a ukázala na vyčnívající čumák vozu za rohem chalupy.
Já začal přemýšlet a dokonce jsem zvažoval variantu, že bych jí pomohl takhle jak jsem! Vždyť to by přece mohla být paráda mít tu spřízněnou duši, navíc tak hezkou.
Když jsem pak přistoupil blíž k ní, pochopila, že chci pomoci hned a ruku mi pustila. Mlčky jsem došel k jejímu autu a zkusil startovat. Už při zapnutí klíčku mi bylo ticho příliš podezřelý a po chvilce jsem už tušil. Zvednul jsem kapotu a kouknul na pojistky. Byla tam, mrcha jedna spálená. Vzal jsem jednu náhradní z víčka pojistek, vyměnil a když jsem vzal za klíček, motor chytil jak měl.
"Jsi poklad Eriku." byla nadšená, div nejásala. Zaklapnul jsem kapotu a nechal ji nastoupit.
Zabouchla za sebou dveře a stáhla okýnko.
"Mockrát ti děkuji Eriku. Jo a mimochodem, jmenuji se Karolína, pro kamarády Karla a jen tak mezi námi děvčaty, máš pěkný šortky, alespoň tolik neschovávají luxusní nohy." řekla a už couvala na cestu a mizela v dálce.
Já se pomalu docoural ke garáži a posadil se. Musel jsem rozdýchat to, co se právě stalo. Na jednu stranu jsem byl nadšený z toho, co jsem zažil ale taky šokovaný, jak moc jsem podcenil možnost, že se můžou sousedi, teda sousedka, objevit i v týdnu. Přes to všechno jsem raději došel domu a udělal ze sebe zase kluka. Vše jsem uklidil do kufru a pak jsem šel dodělat auto. Když jsem dokončil, rozhodl jsem se ho projet a zkusit, abych pak předal odzkoušený kus. Pak jsem auto uklidil na parkoviště podél baráku a šel domu. Zapnul jsem si počítač a věnoval jsem se hře. Byl už podvečír a nevěděl jsem co jinýho. Jenže v tom se ozvalo zaklepání. Divný, nikdo neměl přijet, nikomu jsem nedával echo, že auto je opravený. Možná ale třeba nějaký zbloudilec co se tu ztratil, což nebývalo tak neobvyklé. Došel jsem ke dveřím veverandě a šok, sousedka, teda Karla.
"Ahoj." pozdravila hned.
"Dobrý den." pozdravil jsem hned.
"Eriku, co jsem říkala odpoledne, jmenuji se Karolína. Máš chvilku?" zeptala se a zároveń naznačila, že by chtěla vkročit. Tak tohle bude nepříjemný, to se bude řešit to odpoledne.
"Promiňte." a uhnul jsem, aby mohla okolo mě projít. Když tak učinila, podívala se na mě trochu přísným pohledem, to bylo na to vykání.
Z verandy jsem ji pozval dál do obýváku a nabídl jsem kávu. Souhlasila a posadila se.
"Ještě bych poprosila dvě skleničky." zvolala na mě do kuchyně. 
Odnesl jsem tedy dvě skleničky a pak jsem se vrátil pro kafe. Když jsem přišel do obýváku, ty dvě skleničky byly plný vína a na stole stála flaška amundsena.
"Doufám že piješ víno, nevěděla jsem jaký vzít tak jestli nepiješ tohle, mám i jiný." a podívlaa se na kabelku.
"Ne dobrý, víno mám rád." snažil jsem se být hodný a nekecal jsem, měl jsem raději víno než pivo.
"To jsem ráda." a očima mě vyzvala, abych se vedle ní posadil. Já jsem tak učinil, ale byl jsem pekelně nervózní.
"Eriku, jsem tu, abych ti poděkovala. Nemohla jsem hned, opravdu jsem chvátala takže ti tady nesu láhev Amundsena. Nevím jestli jsem se trefila, ale všimla jsem si jedný flašky u garáže." a usmála se. 
Sakra, teď vypadám jako nějaká spitka, přitom to byla jen flaška z baru po našich.
"Děkuji, to nemuselo být."
"Muselo. Hlavně proto, co jsi tomu musel obětovat a tím se dostávám k dalšímu tématu."
a opět se usmála.
"Víš, nevím jestli by bylo dobrý to řešit." snažil jsem se to stopnout, dokud to bylo jen málo trapný.
"Bylo Eriku. Chci abys věděl, že mě "to" nevadí, naopak, kdyby jsi někdy chtěl s něčím v tomhle ohledu poradit, ráda pomůžu." a chytila mě za ruku, což bylo velice příjemný, měla tak hebký dlaně až mi běhal mráz po zádech. Ta asi nepracuje rukama.
Já nani koukal jak zmatený.
Jenže ona se opět jen usmála.
"Tobě to nevadí?" podivil jsem se.
"Ne, to je v pohodě. Je moderní doba a předsudky jdou stranou. No bože, tak jsi holka v klučičím těle, to přece není trestný." pokračovala klidně. Mě dostalo to, jak řekla, že jsem holka a málem bych se rozbrečel, nebýt kluk:-)
"Promiň, nechtěla jsem tě takhle zaskočit, ale jsem upřímná."
"To sakra." řekl jsem trochu váhavě.
"Hele Eriku, já už jsem se s tímhle setkala a rozhodně není dobrý kritizovat a tak jestli bys rád, mohu se s tebou bavit jako s holkou." zazněla z jejích úst další jobovka. 
"Já nevím, myslím, že bude lepší zůstat u Erika jestli nevadí." začal jsem váhat, šlo to až moc hrrrr..
"Dobře, jestli chceš tak zůstaneme u Erika." A napila se ze skleničky.
Já jsem taky raději začal upíjet. Na dnešní den bylo už moc šokujících situací.
"A jak dlouho už jsi na tom takhle." začala se vyptávat. Nevěděl jsem, jestli se jí svěřovat s takovým tajemstvím, ikdyž by mi to určitě pomohlo.
"Je to už hezkých pár let." začal jsem trochu mlžit.
"Aha. Promiň že se tak vyptávám, jsem zvědavá protože já se setkala s obrácenou touhou. Moje kamarádka ze základky se mi jednou svěřila, že už dále nemůže být holkou. Líbí se jí holky, ale nechtěla být lesbička a tak jsem pochopila, že chtěla být klukem."
"Aha." bylo to jediný, co jsem ze sebe vycedil.
"Je to už pět let, co je mužem se vším všudy. Možná bych tě s ní, teda s ním mohla seznámit." a zase se napila.
"Já nevím. Tohle o mě nikdo neví a najednou by to měli vědět dva lidé?" váhal jsem.
"Eriku, je lepší si o tom popovídat, uvolnit to, uvidíš. Vím jak těžký to musí být." a zase se napila.
Skoro jsem ji přestával stíhat.
"Těžký to je, ale dá se to zvládat. Záleží na období, někdy jsem v pohodě a někdy bych být holkou nechtěl ani za mák."
"To je špatně, nejsi rozhodnutý. Tohle chce psychologa aby ti pomohl převrátit se jen na jednu stranu a pak teprve budeš v pohodě." začala.
"Já nevím. Nevím jestli bych to chtěl rozjet takhle ve velkým stylu. Jsem mladý a možná nevybouřený. Třeba se to uklidní." snažil jsem se uklidnit.
A nalil jsem si další skleničku vína.
"No dělej jak chceš, já chtěla jen pomoct." řekla skoro až uraženě.
"Ne, já za tohle moc děkuju a rozhodně jsem rád, že to bereš takhle a snažíš se." napravoval jsem co jsem posral.
"Eriku, narovinu. Já osobně v tobě vidím holku, už delší dobu a když jsem tě dneska uviděla, myslela jsem, že jsi holka. Se na sebe podívej, myslíš, že takhle vypadají pořádní kluci? Hele dva roky terapie, pak pár drobných operací a myslím že budeme dobrý kamarádky." a jak dořekla tak dopila a nalila si další. Za to já málem vyprsknul, to co jsem měl v puse.
"Vážně?" podivil jsem se.
"Se ptáš? Schválně, kolik holek jsi už měl." Zaskočila mě divnou otázkou.
"No moc ne, jsem v tomhle ohledu trochu pomalý."
"Takže si neměl ještě žádnou, že jo."
Její dedukce byla neskutečná. Jak to mohla poznat. Pár holek jsem se snažil oslovit, ale neměl jsem úspěch, jen trochu teď u poslední a tak jsem pokýval na znamení, že to trefila.
"Se dalo čekat. Holky to v tobě vycítili. Nemysli si, tohle je chemie a feromony a ty vyzařuješ spíš holčičí a tak to holky odrazuje." rozřešila můj problém.
"To je blbost ne. Teď už jsem skoro ve vztahu s jednou holkou." snažil jsem se zamachrovat.
"Jsou dvě možnosti, buď je ještě mladá s opožděnou pubertou a nebo je bi, a tak jí tvoje holčičí projevy netrápí." šokovala mě znova další dedukcí.
"Lenka je normální šestnáctiletá holka z vedlejší vesnice." ohradil jsem se více mužně.
"Klid. Nechtěla jsem říct že by měla být divná, jen má jiný priority nejspíš. Však čas ti ukáže." řekla a dopila poslední skleničku vína. Slušně jsem se zeptal, jestli ještě neco chce, ale s díky odmítla a pak se zvedla a chystala se k odchodu.
"Mockrát ti děkuji za strávený večer, moc ráda jsem si s tebou povídala a jsem ráda, že jsi se mi svěřil se svým tajemstvím." řekla mezi dveřma a odešla k sobě domu.
Ten večer jsem nemohl delší dobu usnout.
Druhý den už byla zase pryč, ale přesto jsem raději neriskoval a i přes pořádnou chuť na sebe hodit krátký tričko a kraťásky jsem odolal a pracoval v klučičím
Když pak přišel víkend a Karla přijela i se svým manželem, omezil jsem svůj pobyt venku a raději neriskoval kontakt.
Jenže to není tak jednoduchý a tak došlo opět na pozdravy a Karla zašla na pokec.
"Ahoj Eriku."
"Ahoj." odpověděl jsem.
"Jsi nějaký nesvůj. Já očekávala sousedku a on je tu zase jen soused." a pousmála se.
"To ne, o víkendu se oblíkám jen večer doma. Je tu moc velký riziko, že mě někdo pozná."
"Pozná? Ani vlastní mamka by tě nepoznala. Neblázni, z naší strany ti nic nehrozí.
"Z naší?" podivil jsem se nad tím slovem.
"Promiň, musela jsem Vaškovi říct, co jsem s tebou zažila." řekla trochu provinile.
"Vaškovi?" podivil jsem se ještě víc.
"Ahoj, já jsem Vašek, Karolíny přítel." Ozvala se najednou osoba za Karlou a podávala mi ruku.
Byl to soused.
"Ahoj, Erik." odpověděl jsem slušně.
"Takže ty jsi ta naše sousedka jo." snažil se vtipně nahodit téma. Podíval jsem se na Karlu, ale ta se jen usmála.
"Venco, nesmíš tak hrrr, teď to vypadá, jako že se mu smějeme." okřikla ho.
"Promiň jestli to tak vyznělo, to jsem nechtěl." omlouval se hned a dost vážně.
nevěděl, co si o těch dvou pomyslet.  Já nejsem normální, ale ti dva jsou úplně jinde.
"Bože Venco, ty jsi tomu dal." okřikla ho znova, když si všimla, že mlčím a nic neříkám. Přistoupila ke mně, chytila mě okolo pasu a už mě vedla k nim. Já jen poslušně hýbal nohama až na dvorek jejich baráku, kde jsme se posadili na lavičku.
"Pivo?" podivila se Karla, když Venca předemně, jedno postavil.
"Pivo nepije, dones nám víno." okřikla ho opět. Nemusel jsem pivo, ale už takhle dostával docela kopr, což mě od Karolíny překvapilo.
"Ne v pohodě, tohle pivo můžu." a nelhal jsem, jediná značka, která mi chutnala.
"Ne ne, my si dáme spolu víno, pivo Venca vypije." a to vypije zakřičela protože Venca už byl v kuchyni, tak aby to slyšel.
Mě tam bylo trapně a nevěděl jsem, co nato říct. Když pak Venca přišel, položil před nás dvě skleničky a nalil víno a to pivo pro mě si nalil do skleničky.
"Z flašky pijou jen burani." vysvětlil mi hned situaci. Na to jsem se mohl jen usmát, protože já piju pivo jedině z flašky, je to pak dost klučičí.
Pak jsme si ťukli, napili a kupodivu, jsme se bavili o počasí a o tom, co kdo děláme.
Karolína je vrchní sestra v nemocnici a Vašek vlastní firmu výrobu věcí a staveb z hliníkových profilů. Byly to pohodáři a rozhodně nebyly tak staří, jak jsem si myslel, oboum bylo shodně pětadvacet a důvod proč Karla působila starší byl její úmysl tak vypadat.
Když pak přišla další a další sklenička, začalo se téma měnit, na to, co jsem miloval, moje proměna v dívku.
"Víš Eriku, něco jsem slíbila a to dodržím." a podívala se na Vencu. Na něm bylo vidět překvapení, ale pak se nadechl a podal mi ruku.
"Ahoj, já jsem Lucka, Karolíny kamarádka ze školy." vyvalil ze sebe a já jen tupě a hloupě zíral. Po chvilce jsem opatrně natáhnul ruku. Pak jsem se podíval na Karolínu a ta jen pokývala hlavou.
"Říkala jsem ti, že vím, jaký to je." Pak na chvíli odešla a vrátila se s albumem.
"Tohle je Lucka před změnou." a ukázala na fotku nadherný dívky, na krátko setřiženými vlasy.
Pak jsem se podíval na Vencu a jistý rysy se dali najít. Ten v klidu dál popíjel pivo a občas nahlídnul Karle přes rameno.
"Tady už vím, že nebudu holka." okomentoval fotku, kde ještě jako Lucka posiluje, ale vypadá už víc mužněji.
"To už má rok hormony. Na tohle to mají holky v přechodu na kluky snazší, jsou hubený a jen musí nabrat, teda kromě zadku. U kluků je to horší, aby vypadali žensky, musí se už hodně operovat." rozpovídala se Karla o problému
"U tebe by to ale nemuselo dělat takový problémy, ty už jsi částečně holka." doplnil jí Vašek
"Tak teď nevím jestli lichotíš nebo to je narážka." odpověděl jsem mu trochu váhavě.
"Nic než lichotka, já nejsem ten typ, co se tomuhle směje." řekl odhodlaně.
Když jsem doprobrali album, začali ty dva vyprávět svůj životní příběh.
Lucka, teď už Venca na to přišel v patnácti letech, v osmnácti bral hormony a v iadvaceti podstoupil operaci tam dole. Karolína ho podporovala od jeho šestnácti let, co se poznali na učňáku.
"Eriku, v tvým případě je nejvyšší čas se rozhodnout, dokud hormony dokáží udělat ještě velký kus práce, jsi mladý a ve vývoji, výhoda pozdější puberty u kluků. Jestli máš být holkou, musíš začít hned." a vytáhla z kabelky na stůl nějaky piksličky. Podíval jsem se na ty dva a pousmál se. Jenže ti dva se nesmáli.
"Vždyť já ani nevím, jestli chci být holkou na sto procent, jsem ti říkal, že občas jsem rád klukem." zvážněl jsem.
"Proto ti dávám tohle. Tyhle prášky přehluší kluka v tobě a uvolní tu holku co tam máš, tý se pak zeptej na názor, kdo chce být." řekla zcela vážně a přistrčila tu pikslu blíž.
Tohle už ale začalo být vážný.
"Neboj, jestli ta holka bude chtít být kluk, stačí přestat brát a budeš zase kluk na plný úvazek, ale pakby bylo dobrý tu holku dostat z tebe pryč. Život na půl není, to co by jsis do budoucna přál, věř mi" přidal se s vysvětlením Venca.