Omluva

Omlouvám se za delší mrtvolnost stránek, nemohl jsem několik týdnů přistupovat na blog aby mě nenačapala moce marodící polovička:-)

středa 24. května 2017

Svatební šaty

"Na co se to koukáš?" zeptala se mě Róza, když jsem seděl jeden večer u počítače.
"Zlato, já vím, že tohle nerada řešíš, ale svatba se blíží a ty ještě ani nemáš představu, v čem půjdeš." snažil jsem se mile na ni.
"Ale Miki, víš moc dobře, že je mi to jedno, já na tohle nějak nehraju. Chci si tě vzít a je mi jedno, jak budu vypadat. Vždyť to není důležitý." řekla mile.
"Já vím, ale chci, aby jsi na tenhle svůj den byla hrdá a ráda na něj vzpomínala a mylsím, že si ještě ráda budeš prohlížet fotky." hrál jsem na city.
Rouzí byla vždycky svá, proto jsem ji miloval. Ráda provokovala a pokud někdy něco mělo tradici, ráda kladla odpor, tak jako teď, svatba, svatební šaty a tak si asi řekla, že to bude další její rebelství a nemá zájem to řešit. Podle jejích slov si mě klidně vezme i v teplákách. Ne, že by jí tepláky neslušeli, ta holka dokáže být sexy i v montérkách, ale tenhle den by se neměl zlehčovat.
"Tak dobře. Ale jen kvůli tobě Miki." rezignovala, když viděla můj smutný pohled, který jsem schválně nasadil. Věděl jsem, že ten na ni platí.
Pak si přisedla a já ji ukázal pár návrhů. I když jsem poznal, že k nim má jistý "odpor", koukala se a komentovala.
"Tyhle ne, moc načechraný, tyhle divný, tyhle moc výstřih, tyhle taky divný......" a pokračovala dál a dál.
Podíval jsem se na ni a usmál.
"Rouzí, už jsem to pochopil. Nebudu tě nutit. Zítra vyrazíme do města a najdeme nějaký krámek a koupíš si šaty ať budou jakýkoliv, hlavně že budou podle tebe ju?" rezignoval jsem na její hru, ale ochotně a rád. Nechci ji nutit, prostě to nejde.
Ta se jen rozzářila a dala mi sladkou pusu. A nejen to, předvedla mi nácvik naší svatební noci, chytla mě za ruku a vedla mě do ložnice.
Pomalu mě povalila na postel a povolila mi šňůrku u tepláků. Pak povolila svoji a pomalu je nechala přes klenutý boky sjet na zem po hladkých nohách. Moje reakce nenechala na sebe dlouho čekat a moje tepláky se začali šponovat.
Rouzí to nažhavilo a tak začala sundavat triko a stála tam jen v podprsence a kalhotkách.
"Miluju tyhle tvoje kalhotky." okomentoval jsem její oblíbený s nohavičkou a se Spongebobem v rozkroku.
"Já myslela, že miluješ mě?" řekla zcela vážně a přistoupila ke mně.
"Jedině tebe." a hned jsem vstal a objal ji a začal ji líbat.
Cítil jsem její prsa a podprsenku přes triko, jak se na mě tlačí.
Rouzí mi pak stáhla tepláky a trenýrky. Sobě pak kalhotky a já rychle sundal triko. Podprsenku schválně nechala pro mě. Opět jsem se přitiskl a pokračoval v líbání.
Pak mě povalila na postel a rozklekla se nade mnou. Podíval jsem se na její prsa vysící z hrudi a pak na ni. Věděla co chci a tak jsem jí začal lízat bradavky. Měla to ráda, kolikrát mě takhle nechala i čtvrt hodiny jí laskat. Když se nabažila, rozklekla se mi nad hrudníkem a já konečně mohl začít lízat její štěrbinku, která se "z nenadání" a tak nějak "náhodou" objevila před mým obličejem. Chytil jsem jí za ten její sexy zadek a přitisknul blíž. Jazykem jsem ji dráždil, jak nějlíp jsem uměl až jsem začal dostávat její "vlhkou" odměnu.
Když pak usoudila, že je připravená, přesunula svůj rozkrok nad můj trčící klacek a pár propracovanými pohyby si ho nasměrovala do své dírky a lehce dosedla.
Miloval jsem tenhle styl sexu, kdy si určuje svoje tempo a já jí sloužím jako "hračka".
Byl jsem jedním z mužů, co mají rádi dominanci partnerky.
Když se pak blížil můj vrchol, zpomalila, abych to neměl tak snadný, předklonila se a opět jsme se začali líbat. Byl jsem už na hraně, chytil jsem ji za zadek a pořádně jsem jí ho stisknul. Bylo cítit, jak mi sevřela uvnitř penis, narovnala se a tím dílo dokonala. Opět jsme si užili společný orgasmus. Zaklonila se a užívala si ho stejně jako já.
Po chvilce se pak stáhla a lehla si vedle mě.
"Kašlu na koupání, dneska už chci jenom ležet." řekla a pomalu se ke mě otočila zadečkem.
Já jenom došel zhasnout a už jsem se k ní zezadu přitulil, objal a hladil na prsech přičemž jsem hlavu zabořil do jejích kudrnatých vlasů. Pak jsem usnul stejně jako ona.
Ráno jsme se vzbudili a dali snídani.
"Fakt někam pojedeme?" snažila se mě přemlouvat.
"Rouzí, proč ta depka? Říkal jsem ti přece, že si koupíš to, co budeš chtít, třeba si jdi v pytli na brambory, když ho tam budou nabízet." řekl jsem s úsměvem i když jsem věděl, že ho tam bude hledat. 
To ji trochu uklidňovalo a tak jsme vyrazili do města.
Jeden by neřekl, jak těžký bude v tak velkém městě najít krám, kde by se prodávali nebo půjčovali šaty a obleky na svatbu. Asi už to dneska není v módě a raději si lidé všechno objednávají z internetu.
"Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?" zeptala se nás paní za pultem, když jsem konečně v jedné zapadlé ulici našli krámek se šaty a obleky na svatbu.
"Ne děkuji, zatím se jenom rozhlídneme jestli nevadí." odpověděl jsem mile a šel za Rouzí, která už bloumala mezi šaty. I když tvrdila, že nechce šaty, se zájmem si je prohlížela, což mě potěšilo. Bylo příjemný, že tu měli výběr větší, než kdejaký internetový obchod co jsem prohledal. Měli tam i obleky pro pány a tak jsem nabíral inspiraci i já. Pěkný kvádro a kalhoty, ne tak při zemi, spíš jak manažer a to se mi líbilo a plnilo moje požadavky. Tak trochu jsem byl s Rouzí za jedno v tom, pojmout tu svatbu trochu jinak, odvážně, nezaběhle. Jen Rouzí chtěla zajít ještě dál a mě se zdá, že si ten den spíš zkazí.
"Tohle je kvalitní kousek, sice trochu netradiční, ale elegantní." ocenila můj výběr paní, co už nebyla za pultem, ale stála za náma.
"A pro slečnu bych taky měla dobrý tip........." pokračovala.
"Bílý svatební pytel od brambor?" přerušila ji s nadšením Rouzí a usmála se na mě.
Kupodivu se usmála i ta paní.
"Rouzí." okřikl jsem ji klidným hlasem.
"Klid mladý muži. Tohle je v pořádku. Slečna je veselá a to je dobře. Bude to, teď se prosím neurazte, hlavně její den a tak se musí cítit dobře. O něčem bych věděla." usadila mě až jsem zůstal civět. To vyvolalo na Rouzíino tváři další úsměv. Paní jí pak chytla za rameno a pokynula nám, ať jdeme za ní.
Dovedla nás k k bílím šatům. Ale ne takovým, jakým bych očekával. Klasika těsný šaty na večer, jen bílé, se šikmím střihem a jedním ramínkem. Rouzí se líbili a to bylo co říct. K tomu pak nabídla střevíčky na nízkém podpatku a bílé rukavičky k loktům a samozřejmě závoj.
"Tohle je pěkný a ne moc načančaný." pochválila její výběr.
"Ale tady mladý pán asi nesouhlasí." otočila se na mě ta paní, když zahlídla můj skleslý pohled.
"Víte......"
"Víte, on i když to nevypadá, chce, abych měla na sobě šaty jak princezna, vlečku, závoj, velkou kytici a takový to okolo, chápete mě ne?" přerušila mě Rouzí.
"Ale ne, jen chci, aby to byl tvůj nezapomenutelný den, alespoň já bych chtěl. Neříkám šaty jak princezna, chci taky svatbu jinak, než je běžný, ale chci to tak nějak v limitu." snažil jsem se to vysvětlit.
"No jak vás dva tak sleduji a přemýšlím, možná by se dali splnit oba požadavky, ale je to dost komplikovaný." vložila se do toho ta paní
Oba jsme se na ni podívali. 
Ta už ale nic neřekla a požádala nás, aby jsme ji následovali. 
Dovedla nás k dvěma figurínám a já jen žasl nad ženskou figurínou.
Krásný šaty, samá krajka, nadýchaný, korzet, rukavičky, závoj. Vedle mužská figurína, krémově hnědá s károvým vzorem kombinovaná s bílým šitím. Bíle mokasíny a košile.
"Tak tohle je luxusní sestava." Pronesl jsem do ticha.
"V tomhle ti nepůjdu." Ohradila se Rouzí a moje nadšení opadlo. Co jsem si to namlouval, že by se v Rouzí něco zlomilo?
"Klid slečno, tohle není všechno. Teď se prosím nesmíte urazit a nepřerušujte mne. Jen vám dvěma povím něco víc k těmto šatům. Víte, většina žen se na svůj svatební den těší a chtějí ho mít honosný a načančaný, to vy nejste. Pak jedna menší část chtějí skromný obřad, bez okázalostí, to vy taky nejste. A pak je tu minimum, kdy jeden z páru chce okázalost, druhý skromnost a to jste vy." řekla klidným hlasem.
"Ale já bych rád nějaký střed." vložil jsem se do toho.
"Kdepak mladý muži, poznala jsem tu spoustu mužů a vy jste pro okázalost. Kdyby si partnerka vybrala ty první šaty, skákal by jste metr vysoko. Ano, smíříte se i s tím, že půjde v těch druhých šatech, ale uvnitř by jste se užíral. Jste pro vaši slečnu ochoten "obětovat" svůj den, jen aby měla radost na úkor své radosti, což se neskutečně cení a myslím, že slečna Rouzí nemůže mít lepšího partnera. Já vám dvěma nabízím toto. Tohle je řešení" a znova ukázala na ty dvě figuríny.
"Ale to nic neřeší." řekla udiveně Rouzí.
"Teď ne, ale představte si, že jste před oddávajícím v tom kvádru a váš partner je schovaný za závojem těchto šatů." řekla s klidem.
Oba jsme na ní tupě zírali.
"Říkáme tomu svatba na ruby a vězte, že nejste první ani poslední, komu tuto službu nabízíme a pokud budete souhlasit, nebudete ani první a ani poslední, kdo ji využijí." pokračovala v klidu.
"Vypadám snad, že bych nejdůležitější den svého života chtěl strávit v tomhle?" podivil jsem se nad její nabídkou.
"No mě to taky nepřijde normální." přidala se Rouzí.
"Co je dneska normální. Samy chcete nenormální svatbu." argumentovala.
"Ano, ale tohle je extrém."
"Co je na svatbě krásné nevěsty v těchto šatech a ženicha v tomto obleku extrémního?" položila otázku nad kterou jsem se chtě nechtě zamyslel.
"Že nevěsta je ženich." odpověděl jsem.
"Blbost, nevěsta je osoba v šatech a ženich v kvádru, kdo je tou osobou je přece jedno, směrodatný je, že je tam nevěsta a ženich, to je klasika svatebního dne, a že je v šatech muž a v obleku žena je zase vaše "odlišnost" kterou tak hledáte. Nesplňuje to oba požadavky? Navíc, tady slečna bude mít jednoduchý oblek a vy svoje okázalé šaty." dorazila nás lehkou odpovědí a vysvětlením.
Podívali jsme se na sebe s Rouzí a pak na ní. Ta žena nás totálně rozsekala a měla všechno v malíčku. Její argumenty se nedali vyvrátit a opravdu vyhověla všem našim požadavkům.
"Já vím, tohle se těžko zpracovává, kor muži s tím měli dost problémy, jejich ego je nepřizpůsobivé. Ženě je to tak trochu jedno, oblek, šaty, veškerá pozornost se soustřeďuje většinou na nevěstu."
"No právě." odpověděl jsem.
"Hele, najednou by ti to vadilo? Mě by si do toho oblékl a sám se toho bojíš?" ozvala se Rouzí.
"Ne, takhle jsem to nemyslel." začal jsem se vykrucovat, ale zbytečně, měla pravdu. Jí bych v tom nechal a sám bych se zdráhal.
"Pojďte za mnou, ukážu vám některá fota ze svatby na ruby." řekla žena a požádala nás, aby jsme šli za ní.
Já nechci vidět fotky chlapa v šatech, přesto jsem šel.
Na počítači pak začala ukazovat fotky a s Rouzí jsme nevěřili vlastním očím.
"To je muž, v těch šatech?" zeptal jsem se. Byl totiž k nepoznání."Ano, to je muž. Součástí ceny je totiž veškerá příprava a doplňky, jako paruky a tak." vysvětlovala.
"Ale vždyť má pravý prsa?"
"Má. Je to součást šatů. Muž do nich jen zapluje a když mu zapneme vzadu zip, je to tak realistický, že se zdá, že má prsa."
"No jo, ale Rouzí má pevný trojky a ty neschová do obleku jako ta žena na fotkách."
"Počkat?" pozastavila se ta paní a přemýšlela.
"To je myslím slečna Alena a budete se divit, ta tam má pětky, v tom obleku."
"To není možný." podivil jsem se a podíval znova na ty fotky. Tam je plochá jak prkno.
"Opravdu je to promakaný a věřím, že pro oba to bude neskutečný zážitek a bude to ten nejšťastnější den vás obou." pokračovala.
"To asi jo, ale svatba není jen nevěsta a ženich. První problém je oddávající. Pozná podle hlasu, že nejsem žena."
"To není problém. Všechny tyto svatby se událi zde na radnici. Starosta je zcela nakloněn těmto sňatkům. Máte i profesionálního fotografa, který je s tímto obeznámen." doplnila mě ta žena."Aha." podivila se Rouzí.
"A jak to vysvětlíme doma? Tohle rodiče nepochopí a ni příbuzní a známí." pokračoval jsem a Rouzí nemohla než souhlasit.
"To už je horší, dost to necháváme na muži a ženě, ale i to se dá zvládnout a když tak mohu pomoci a věřte, nikdo neodmítnul. Je to prostě veselý den pro všechny kdo mají rádi humor. Samozřejmě, pokud jsou rodiče věřící, tohle neprojde."doplnila nás opět ta žena.
"Já nevím." řekl jsem trochu zmateně. Hlavou se mi honila spousta myšlenek a ta, že bych šel v šatech se pořád vracela.
"Já nevím, tohle se musí probrat se všema zúčastněnýma." odpověděl jsem už trochu povolněji, což je docela divný, neřekl jsem ne.
"Chápu, ale jsem ráda, že nad tímto alespoň uvažujete." a podívala se na Rouzí, která si pořád prohlížela fotky.
"No je to dost zvláštní, ale pro mě dost lákavý. Je pravda, že mě trochu zarazila ta nabídka. I když jsem nechtěla mít ty honosný šaty a nesmysli, představa, že bych ale neměla vůbec šaty, mě taky zarazila. Ale čím víc nad tím přemýšlím a koukám, tak pokud by Miki souhlasil, já s tím nemám problém." A podívala se na mě. Zahnala mě tím do kouta jak kdyby se čekalo nějaký rozhodnutí.
"Uvidíme co rodiče."
"Jste jejich děti, tohle rodiče odsouhlasí." pronesla ta žena.
"Tím bych si nebyl jistý. Třeba Rouzíin otec, jak by to nesl, kdyby nevedl dceru."
"Miki, mám dvě ségry a obě tam odvedl, nemyslím, že by mu to nějak moc chybělo. Ale pokud vím, tvůj táta by byl možná nadšený, přece jenom dva synové, nuda na svatbě." a usmála se.
"No to by se hanbou propadnul." odpověděl jsem.
"Za tak krásnou nevěstu?" podivila se žena.
"Za nevěstu co je muž."
"Ne, špatně, vedl by nevěstu." podotkla.
"Když to se všechno snadno říká." 
"Já vám zaručuji, že budou všichni nadšení z tohoto nápadu a bude to ten nejlepší den všech." řekla důrazněji ta žena.
"Dost silná slova." snažil jsem se mile.
"Věřím si a proto dávám nabídku. Pokud nedokážete přesvědčit rodiče, půjčím vám ty šaty, co si vybrala slečna Rouzí, zadarmo, i s tím oblekem. Pokud rodiče přesvědčíte a budete mít svatbu na ruby a přesto se ten den nepovede dle vašich představ, vrátím vám půlku. Co vy na to, to už je dost silný argument na to, že věřím, v ten nelepší den." a natáhla ruku.
Podíval jsem se na Rouzí.
"Je to na tobě, ty budeš mít na svých bedrech tu největší zátěž."
"Tak tohle se nedá odmítnout." a potřásl jsem si rukou.
"A mimochodem, jmenuji se Daria a od teď si budeme tykat." řekla milým hlasem.
A tak jsme sepsali rezervační smlouvu a zaplatili zálohu.
"A je na čase si je zkusit." řekla Daria a šla k šatům.
Podíval jsem se na Rouzí, pokrčila rameny a šla. Šel jsem tedy taky. Daria nám přidělila kabinky tak, aby jsme na sebe neviděli.
"Já vám, teda nevím, fakt to není přes čáru." bránil jsem se, když jsem viděl, jak je přináší.
"Miki, je to sice zvláštní, ale ne divný. Co by pak říkali gayové a lesbičky co kde jsou dvě nevěsty, nebo dva ženichové." nahodila něco k zamyšlení a podala mi ty šaty.
"Jen do nich zaplujte, jestli vám sednou, zbytek budeme řešit až v den D na místě." pokračovala a tak jsem si sundal kalhoty a jen v trenýrkách jsem uchopil korzet s prsy po stranách a vložil jednu nohu a hned druhou, natáhnul na sebe a zasunul ruce do připravených ramínek. Daria mi pak je lehce stáhla korzet rukou.
"Jo, to bude dobrý. Můžeš si je zase sundat." a pustila korzet. Já se zase vysoukal a obléknul si kalhoty. Daria mezitím přešla k Rouzí.
Já jsem slušně počkal až pak vyjdou.
"Tak evidentně vám oběma šaty sedí takže kdy že se mám dostavit?" zeptala se hned.
"No ještě nepředbíhejme. Uvidíme, co rodiče, jinak je to sobota za čtrnáct dní." uklidňoval jsem její nadšení, když jsme šli zase zpět k pultu. Daria se hned podívala do diáře.
"Jo, to má starosta volno. Sice soboty nerad dělá, ale on si čas najde. A jak to tak vidím, tak je volno na městské zahrádce v parku, takže by jsme to sfoukli rovnou venku v altánku, co vy na to." dodala hned další jobovku. 
"Bereme." odpověděla jí Rouzí. Její nadšení bylo nakažlivé a tak jsem souhlasil. 
"To jsem ráda. Tak a teď vám mohu předat tyhle dva náramky jako důkaz, že si vás vážíme." a podala nám dva náramky.
"To jsou pouta bez řetízku." podivil jsem se.
"Ano, mají ten tvar." řekla Daria a usmála se. 
Natáhnul jsem teda ruku a dostal náramek a Rouzí taky. Jenže Daria je zamkla, aby nešli sundat, prý až v den svatby, nějaká tradice obchodu.
Nevadilo mi to a ani Rouzí
Pak jsme se rozloučili a vyrazili k autu.
"Tak ti nevím, jsem plný zvláštních pocitů z toho." začal jsem.
"No to mi povídej. Přemýšlel jsi, co se stane, když naši budou souhlasit? Je mi jasný, že si jseš jistý, že dojde na druhou variantu, ale jeden nikdy neví." řekla šalamounsky.
"Ty vážně věříš, že s tím budou souhlasit?" podivil jsem se. Celou dobu opravdu počítám s druhou variantou. Ale na druhou stranu, šaty už jsem si zkoušel, takže asi počítám i s první. No jak jsem říkal, hromada zvláštních pocitů.
V týdnu, když jsme dostali odvahu, jsme pozvali moje i Rozíino rodiče.
"Víte, pozvali jsme Vás z jednoho zvláštního důvodu." začal jsem svoji řeč, ale dál mi to nešlo.
"Čeká nás svatba a moc dobře víte, že ji chceme jinak." převzala řeč Rouzí a všichni pokývali.
"No a my jsme se rozhodli ji mít ještě víc jinak." doplnil jsem ji opět já. Naše střídání se ukázalo jako dobrý.
"Rádi bychom měli svatbu na ruby." doplnila mě a já měl pokračovat. Bohužel jsem nevěděl, jak to podat.
"Budu nevěsta." vyhrkl jsem rychle ze sebe a Rouzí hned po mě.
"Já budu ženich." a koukali jsme na ty podezřele klidný obličeje. Koukali na nás sice trochu divně, ale nikdo se nezděsil, to bylo zvláštní. Očekávali jsme řev, nadávky, nebo že se začnou smát, jako že to byl vtip. Ale ono nic, jen ticho a přemýšlení.
"Nevím jak Rouzíino rodiče, ale od nás má tahle vaše šílená blbost zelenou. Já tě klidně odvedu." usadil mě táta. Mamka se jen pousmála a zdálo se mi, že jí zvlhly oči.
"Rouzí, jste si tím jisti?" zeptala se její mamka. Rouzí jen pokývala hlavou.
"Jsi moje nejmladší dcera, chtěl jsem si to vychutnat. Vždycky jsi byla můj mazel, ale jestli chcete dělat ptákoviny, nebudu vám v tom bránit, takže je nám to vcelku jedno. Hlavně aby pak byla super oslava." a podíval se na naše.
"Neboj Radku, oslava bude a to v obrovským stylu na zahradě, dceru budu vdávat poprvé a přeci jen jednou." řekl nadšeně a podali si s Radkem ruce.
Já jen nechápavě koukal na Rouzí a ta se jen usmála.
"Tohle jsem nečekal!" zašeptal jsem na ni, když se naši chvilku nekoukali.
Ta jen pokrčila rameny a už jsme se objímali s rodičema.
"Doufám, že budeš pěkná nevěsta." zeptal se mě nastávající tchán a objal mě.
Když jsme pak probrali detaily a jak to vlastně bude probíhat, rodiče odjeli a my zůstali sami.
"Tak to jsem namydlenej." řekl jsem do ticha.
"Nejsi, jsme oba namydlený, ale co, naši to vzali v pohodě a to je dobrá zpráva." snažila se mě potěšit.
Další den jsme pak zavolali Darie a oznámili jí výsledek. Byla si natolik jistá, že neodmítnou, že už měla naplánováno víkend před svatbou přijet a začít zařizování a plánování. 
Na rozlučkovém večírku, který mě a Rouzí, čekal víkend před svatbou, jsem měl zákaz se opít do němoty, protože druhý den má přijet Daria dle domluvy. Samozřejmě jsem se opil, tak jak jsem to uměl a všechno jsem jim tam o našem plánu na svatbě bez okolků vykecal, což vedlo k nechápavým výrazům a němým tvářím. Pak se ale zase začalo chlastat, na nevěstu.
"Lásko, je to přece moje rozlučka jako chlap, za týden se budu VDÁVAT, tak mám snad právo se trošičku líznout. Určitě jsi se taky na své párty bavila." snažil jsem se obhájit svůj zbídačený stav, když mě k ránu kamarádi odvedli domu za veselého pokřiku vzdáleně připomínajícího zpěv.
Ta nic neříkala a jen mě odvlekla do postele. Měla sílu jak bejk, soudě dle toho, že mě do postele skoro hodila. Tam jsem se zavrtal pod peřinu a usnul.
"Vstávej ospalko." zněl mi nepříjemný hlas v uších nepatřící Rouzí.
"Bože, mě bolí kedlubna jak sviň." postěžoval jsem si hned na ostrou bolest hlavy.
"Nemáš chlastat, když ti to nejde!" zapíchal mě v hlavě bolestivý hlas mé drahé polovičky.
"Ale já moc nepil, jen pár piv, nějaká vodka a pak asi tři rumy, tohle by sejmulo leda tak holku na učňáku." postěžoval jsem si.
"Však jsi nastávající slečna Miki." promluvil druhý hlas patřící Darie.
"Jasně." řekl jsem tiše a ušklíbnul jsem se na Rouzí.
"Vem si tohle, to tě dostane na nohy." řekla Daria a podala mi tabletku.
Podíval jsem se na ni nechápavě.
"Pokud to není česnečka v prášku, nepomůže to." pokusil jsem se o vtip.
"Tohle je lepší." a poprosila Rouzí o vodu. Ta pro ni i přes počáteční odpor došla.
"Já bych ho nechala, ať si to pěkně vyžere, když se neumí hlídat." dodala nasupeně a podala mi skleničku
Vodu jsem odmítnul a jen to polknul. Byl to hnus a jeho pachuť jsem měl v puse ještě několik minut. Bohužel to ale fungoval nečekaně rychle a když bolest hlavy ustoupila, poděkoval jsem Darie.
"Takže cože se to bude dít? Jsem byl asi trochu mimo a vy už jste něco probrali ne?" zapojil jsem se do plánování.
"Jo. Už jsme napřed, ale pro upřesnění. Ode dneška začneš trénovat na holku. Chůzi, chování, mluvení a taky poslouchání." vybalila na mě už trochu zklidněná Rouzí.
"Počkat počkat, budu se jen vdávat jako holka, ne žít." ohradil jsem se, ale něžně.
"To ano, ale aby to bylo do detailu promyšlené, bylo by dobrý se tomu tak nějak víc věnovat do svatby víš." upřesňovala Daria.
Chvilku jsem přemýšlel nad tím, co po mně, nebo vlastně po nás, Daria chce a asi měla pravdu. Mám být nevěsta a ne dřevorubec v šatech.
"Takže čím začneme?" zeptal jsem se slušně.
"Tak jako první si prohodíte pozice. Ty jsi teď žena, Rozárka, nebo jak říkáš, Rouzí a Rouzí bude muž, Mikuláš, Miki." začala Daria. 
Já se podíval na Rouzí a ta jen pokývala. Jen jsem pokrčil rameny na znamení souhlasu. Týden to vydržím, to bude v pohodě. Třeba bude i sranda.
"Za druhý, jako holka nemluvíš sprostě a chováš se mile." pokračovala.
"Já jsem milý až až. Teda když nemám něco v krvi." a usmál jsem se na Dariu.
"Špatně, jsi milá, ne milý."upozornila mě.
"To mi asi nepůjde přes pysky." řekl jsem hned.
"Rozáro!" zahučela Rouzí až jsem se málem posadil na prdel.
"Ano mamko. Už budu hodná." snažil jsem se jí mile a s nadsázkou odpovědět. Tohle taky zvládnu.
Dokonce jsem tím rozesmál i Dariu.
"Pak tohle." řekla Daria a podala mi nějaký boty.
"Lodičky, v těch teď budeš chodit, aby jsi se pak neztrapnila až půjdeš mezi lidma k Mikimu."
"Se v tom zabiju." postěžoval jsem si, když jsem se do nich dostal a postavil.
"Neboj, na svatbu pak budeš mít s vyšším podpatkem aby jsi se dorovnala s Mikim." pokračovala. Nad tímhle jsem se musel ušklíbnout, jsem o pět čísel vyšší a na takových botách budu o patnáct.
Když jsem se pak postavil a zkusil projít, okamžitě jsem si málem zlomil kotník.
"Amatérko." usmála se na mě Rouzí když viděla můj manévr, abych přežil.
"Ts, pár hodin a ještě tě v těch botách předběhnu." zamachroval jsem a trochu víc jsem si dával pozor, abych se po druhý neztrapnil.
"Tvoje nadšení se mi líbí." řekla Daria, když viděla, jak se pekelně soustředím, abych to zvládnul.
"Nadšení zrovna ne, ale co dokáže žena, dokážu i já." řekl jsem trochu namachrovaně.
Ty dvě se na sebe usmáli a dál mě v klidu nechali a šli si dát kafe.
"Tak Rouzí. Já už jedu, Miki má veškerý informace a řekne ti co a jak." zněl nějaký hlas v dáli. Ale nevěnoval jsem tomu pozornost, pořád jsem trénoval
"Rozáro!" zaslechl jsem opět Rouzííno přísný hlas a hned mi došlo, že tím myslí mě.
"Je jak malá holka." pousmála se Daria.
"Hej, klídek s tou holkou." ohradil jsem se, když jsem zase začal vnímat.
"Zvykej si." ušklíbla se Rouzí.
Ignoroval jsem ji a rozloučil jsem se s Dariou.
Tím pro mě začal týden mladé ženy, jak jsme tomu s Rouzí začali narychlo říkat. Rouzí mě učila, jak být holkou. Sice jsem jí nevnímal, ale za ty večery v posteli jsem to přetrpěl. Ta výměna rolí se přenesla totiž i do sexu a Rouzí jako by ožila. Byla sice trochu drsnější, než před tím, ale to mohli být nervy ze svatby. To já se klidně nechal dirigovat.
Pár dní před svatbou jsem už uměl chodit jak správná holka, mluvili jsme spolu jako bych byla Rozárka a ona Miki a ještě jsme z toho měli oba radost, což bylo dost divný. A Rouzí taky pochytila nějaký moresy ode mně, až jsem jí musel kolikrát připomenout, že se jedná jen o jeden víkend, pak zase bude muset být ta moje milá a hodná Rouzí.
"Takže zítra ráno v šest budíček, v půl sedmý přijede Daria a začne tě strojit a líčit. V půl osmý  začnou jezdit hosté a v osm se odjíždí směr park. To bude možná pro některý šok, ale to už jejich boj. V devět začíná obřad a pak se jede k vašim a tam bude hostina......"
"A to už ze sebe shodíme tyhle hadry a budeme zase Miki a Rouzí." přerušil jsem jí.
"Ne, pořád budeme prohozený, ale já budu mít civilní oblečení a ty upravený šaty."
"Počkat, nebudu na oslavě jako holka!"
"Budeš, musí tam být nevěsta a ženich."
"To není v dohodě." snažil jsem se hájit ukončení svatby na ruby ještě před párty.
"Klid, večer si tě pak odvedu a pak už budu tvoje sladká Rouzí." řekla trochu nadrženě a pohladila mě po rozkroku. Ten můj klacek byl ale klidný a nenechal se tím pohybem rozhodit což nebylo obvyklé, ale co, stres a únava z toho všeho vykonala své.
A tak jsem usnul s Rouzí v obětí.
Ráno nás pak v šest vzbudilo pípání budíku
Protáhnul jsem se a posadil v posteli. Rouzí pořád chrněla a tak jsem do ní lehce drbnul. Jen se zavrtěla a překulila, klasika. No nic, po chvilce sezení jsem vstal a udělal nám pořádný kafe a něco na zub. Míchaný vejce, to byla ta správná snídaně. Jejich vůně konečně probudila i Rouzí a tak se posadila v posteli.
"Tak jak je, nejsi nervózní?" zeptala se mě, když si ode mně vzala talíř s vajíčky.
"Ne, měla bych?" podivil jsem se nad otázkou.
"Já jen že za pár hodin se vdáváš." a to vdáváš zdůraznila.
"A co, ty se zase ženíš!" a taky jsem to zdůraznil.
"Jasný, já jen, že když jsi o tomhle slyšela poprvé, byla si nesvá. A ani já nejsem tak úplně v pohodě."
"Jasný, ale tak je to sranda, kterou si patřičně užijeme. Už mi to ani nepřijde." řekl jsem zcela upřímně. 
"Tak to potom jo."
A tak jsme v klidu posnídali a dali kafe. 
Přesné v půl přijela Daria a nějaký chlap. Z auta vytáhli spoustu kufrů jak kdyby se někam stěhovali a k tomu obrovský zrcadlo.
"Co to všechno má být? Si vezeš obývák?" podivil jsem se se smíchem.
"Taky tě ráda vidím. Budeš se divit, ale tohle všechno potřebuju na tebe, jen támhleten kufr je na Mikiho." odpověděla
"Co? panebože, to všechno pro pár hodin." podivil jsem se. Daria se usmála.
"Jinak tohle je Axel, můj asistent a váš fotograf. Bude mi pomáhat s přípravou a zároveň už bude fotit, ať to máte řádně zdokumentovaný." představila mi toho chlapíka a tak jsem si s ním potřásl rukou.
Pak přišla Rouzí a taky se s ní uvítala.
"Takže, mládeži. Teď se rozlučte a uvidíte se až u obřadu." řekla Daria. Podívali jsme se na sebe s Rouzí  a dali si pusu.
"Už se na tebe těším lásko." zašeptala mi do ucha.
"Miluju tě." řekl jsem jí a pak odešla.
"Nevadí, že s ní bude Axel?" zeptala se mě Daria, když viděla, jak po něm pokukuju.
"Nevadí, nebudu přece žárlit na chlapa." a usmál jsem se.
"Tak dost jsi se vžil do té role." uznala Daria.
"To je snadný." a odešel jsem do naší ložnice, kde už měla nachystaný kufry.
"Takže, jak to začne."
"Dej mi pár minut a zatím si odskoč. Čím méně pak budeš muset na záchod, tím líp." zazněl rozkaz a tak jsem si ještě odskočil. Vydržím třeba celý dopoledne a pak z toho budu zase venku.
Když jsem se vrátil, měl pro mě nachystaný kalhotky.
"Musíš do naha." řekla trochu potichu. 
Já nic neříkal, vzal věci a vrátil se do koupelny. Sundal jsem trenýrky a natáhnul kalhotky. Byly to nějaký tvarující kalhotky protože jsem si i já všiml, že mi to dole dodalo jiný rozměry a tak trochu mi to stáhlo mojí výbavičku z vybouleného rozkroku do ploššího. 
Když jsem se vrátil, čekal na mě nějaký nesmysl v podobě nějakého pásu se šňůrkama a něco, co připomínalo punčochy.
"To je co?" podivil jsem se. Viděl jsem to už několikrát, ale zapomněl jsem název.
Daria na mě nechápavě koukala.
"Neznáš podvazkový pás?" podivila se a v tom se mi rozsvítilo. Na holce bych to poznal, ale takhle položený na posteli mi to nic nepřipomínalo.
"Jo znám, ale proč bych je měla mít?" 
"Tohle k tomu prostě patří, tak jako závoj."
"Tohle nikdo neuvidí jako závoj." namítal jsem.
"Manžel, až tě svlékne večer v posteli." pokračovala.
"To už si ponesu Rouzí v náručí." zamachroval jsem.
"Já myslela, že to odehrajete až do konce." zarazila se.
"Svatba ano, už jsem se nechala překecat i na hostinu, ale sex obráceně vážně ne." řekl jsem s úsměvnou tečkou.
To se usmála i Daria a kývla hlavou. Přesto byla neoblomná a podvazkový pás jsem si musel vzít a tak mi ho navlékla, natáhnul jsem punčošky a připla je k páskům. 
V zrcadle to vypadalo trochu zvláštně s mojí postavou, ale se zadkem a boky už to ladilo.
"Takže teď přichází asi nejnáročnější část přípravy, musíme tě dostat do těch šatů." řekla Daria, když vybalila šaty a vytáhla je z vaku.
"Nejsou to jiný šaty?" zeptal jsem se ji. Ty co měla byly o dost chudší.
"Ne ne, jen jsou rozdělený na dvě části. Tohle je pro večer na tancování a hostinu." vysvětlovala hned.
"Uvidíš." a rozepla zip a nachystala mi "otvor" kudy jsem prostrčil nohy a přes zadek jsem je nasoukal na sebe a ruce prostrčil dirkama v krajce.
"Teď hodně zatáhni břicho prosím tě." přikázala, když se chystala na zapnutí zipu.
Vydechl jsem a zatáhnul břicho. Pak jsem jenom uslyšel zvuk zipu až ke krku a ucítil lehký stažení.
"To není hrozný."  zamachroval jsem, ikdyž to nebyla pravda. Až první pořádný nádech mi dal jasně najevo, co je stažení.
"Pořád je to sranda?" smála se Daria.
"Už ne." řekl jsem trochu podiveně.
"To si zvykneš, za chvíli ti to přijde normální." dodala, když mi dopínala pásek okolo krku.
"Základ bychom měli." řekla s úlevou, když si mě prohlédla z dálky.
Já se konečně podíval do zrcadla a už trochu jsem ty šaty poznával. Nebyly tak nadýchané a byly kratší, koukali z pod nich moje chodidla v bílých punčocháčích. Pas byl dost stažený, podle pocitu ale rychle se rozšiřoval směrem nahoru, kde pozornost poutali obří prsa mačkající se v korzetu lemovaný krajkovými proužky přes ramena na záda a okolo krku, kde maskovali přechod umělých prsou.
"Nejsou nějak zbytečně velký a těžký Dario?" podivil jsem se nad výhledem do svého výstřihu. Z tohohle pohledu mi přišli jako kopačáky. I podle pohmatu hodně vyčnívali z mé hrudi oproti břichu a i když bych neměl, cítil jsem i tíhu a tah na kůži.
"Klid Rouzí, to je dneska běžná velikost. Je to lepší, než si je pak nechávat operativně zvětšovat." odpověděla, když ke mě byla zády, nakloněná nad kufry. Pak se zarazila.
"Promiň, profesní deformace. Tohle není tvůj případ. To víš, oblékám i nevěsty co mají "svoje" prsa a některý si taky postesknou nad velikostí, tak je takhle utěšuji." omlouvala se hned a přejela mi rukama z podpaží až do pasu, po korzetu.
"Dokonalý tvar." řekla a stoupla si za mě, aby mi nepřekážela v pohledu do zrcadla.
Měla pravdu, ten tvar byl dokonalý.
Až na ksicht jsem byl nevěsta, čistokrevná holka.
"Tak, teď ti dáme botičky." a jak dořekla, musel jsem se posadit a natáhnout nohu, aby mi nasadila střevíce a jak slíbila, byly na vyšším podpatku než jsem trénoval. 
Když jsem se postavil, bylo to znát, že jsou víc skloněný, víc tlačili ale neřekl bych, že bych byl vyšší jak Daria, i když bych měl být.
To už jsem se ale měl posadit před menší zrcadlo na stole, kde Daria rozbalila obrovský kufr se šminkama a kdo ví s čím ještě.
"Bruneta, blondýnka, černovláska nebo zrzečka." zněla otázka 
"Rouzí je zrzka, tak já nevím."
"Dobře, zvolíme klasiku, budeš blondýnka." a jak dořekla, natáhla se do kufru a vytáhla paruku a nasadila na moji na krátko sestřihanou hlavu.
"Není to moc?" podivil jsem se nad objemem a hlavně délkou. Ty snad měli metr ale barva se mi líbila.
"Neboj, nějaký vlny, a budou hned kratší." vysvětlovala a už tahala další věci z kufrů. 
Nejdřív mi ji pořádně usadila na hlavu až mi začali lézt vlasy do očí a já si je musel odhrnout.
Pak na ně něco nastříkala a začala je natáčet a fénovat. Občas někde střihla nůžkama a zase nastříkala a fénovala. Tule část jsem si začal užívat.
Když jsem byl hotov, nestačil jsem se divit. Krásně točený vlasy lemovali mojí tvář, další vlasy se vlnili okolo krku až mezi prsa a zbytek se vlnil až do půlky zad.
"Teda Dario, já se přestávám poznávat." pochválil jsem ji a to jsem ani nelhal.
"Děkuju, ale teď je na čase tě namalovat." řekla mile, ale nekompromisně. A tak mi vlasy z obličeje připla sponkama stranou a začala s mejkapem. Jeden krém, druhý krém, jiný krém okolo očí pak pudr a nějaký prášek.
"Co to všechno je?" podivil jsem se nad jednotlivýma tubama, co na mě používala.
"Víš co dá práce zamaskovat vousy?" smála se Daria. Pak pokračovala s pudrem až byla spokojená.
"Teď nemrkej." a jak dořekla, něco mi nalepila na víčka.
Když dovolila, mohl jsem konečně mrknout a zjistit, že je tam něco navíc.
"Nejsou dlouhý?" podivil jsem se nad řasama, sahajícíma skoro až do obočí.
"Lehoulince. Nechala jsem se unést, ale máš na kluka větší oči a tak jsem je chtěla zvýraznit. Věřím, že jediný kam se ti Miki bude koukat budou právě oči, no a taky prsa." a smála se.
No nevím, jestli Rouzí bude koukat na prsa, není lesba.
Pak přišla míň příjemná činnost, Daria mi začala ladit obočí a to se neobešlo bez pinzety a jemné bolesti.
Pak se pustila opět do očí a začala tahat jednu věc za druhou. Něco malovala, něco brala kartáčkem, pak zase tužkou. No hrůza, co toho potřebuje na pár hodin srandy. Jenže opět to dovedla k dokonalosti a já se nestačil divit. Můj obličej už byl dávno pryč a kdybych to nevěděl, typoval bych se na holku i v ksichtu.
Celý to pak podtrhla rtěnkou, lehce načervenalou s třpytivým efektem. Když pak uvolnila vlasy, obličej se zúžil a chlapa by už nikdo nehledal.
Podívala se na mě a pak se usmála.
"Jsi krásná Rozárko." řekla zcela vážně a kdybych na sobě neměl tunu krému, musel bych zčervenat.
"Děkuju." odpověděl jsem co nejvíc žensky jsem uměl a nebylo to zlý.
Pak už se jen doladili nehty. I přes mírný odpor jsem si nechal nalepit delší nehty a nalakovat do odstínu rtěnky.
To bylo z mejkapu všechno a teď přišel čas na dokončení šatů.
Daria vyndala z kufru další vak a z něj vytáhla druhý díl. Ten pak připnula na háčky a nenápadným zipem k šatům a teď to byly ty princeznovský šaty, jaký jsme viděli poprvé. Aniž by mě nechala podívat, sundala mi náramek, navlíkla mi dlouhé návleky na ruce až do půlky paže a chycené jedním proužkem mezi prsty. Teď jsem pochopil ty delší nehty, moje chlapácká dlaň zmizela a byla tam jen něžná ručka s dlouhými prsty.
Daria uměla kouzlit s efekty. Jako finále mi pak nasadila závoj, připla do vlasů a přehodila přes obličej.
"Hotovo Rozárko, jsi nachystaná na svůj nejdůležitější den." řekla, podala mi kytici a konečně mě nechala se podívat do zrcadla.
"Takhle přesně jsem si to představovala, že budu vypadat na svatbě." řekl jsem unešeně.
Daria se jen zasmála tomu, co jsem teď řekl a já koneckonců taky.
"Vidíš to, jak jsem zblblá? Rouzí takhle měla vypadat." opravil jsem se.
"Ne Rouzí, ale ty, řekla jsi to správně." opravovala mě Daria.
Pak mě nechala o samotě a odešla. Já se neustále prohlížel a nechápavě pokyvoval nad tím, co Daria dokázala. Moje postava nebyla nikde, stála tam jen krásná nevěsta a nemyslím, že by mě v tomhle někdy poznal. To mi dodalo odvahu.
Když pak přišla Daria, přišel i Axel a nestačil se divit.
"Teda slečno Rozárko, jste úžasná." pochválil mě a já se opět červenal.
"Váš otec je nachystaný a už čeká u auta." řekla Daria.
"A Miki?" zeptal jsem se.
"Ten už čeká v koloně a čeká, až si nasedneš do auta a vyrazíte." dodala.
Pak zase odešli a vystřídala je mamka.
Když mě viděla, brečela.
"Ale mami." snažil jsem se jí utěšit.
"Víš, už když jsi přišel na svět, byla jsem zklamaná, že nejsi holčička. Doktor mi řekl, že další dítě mít nemůžu a tak jsem se smířila s tím, že nebudu vychovávat holčičku ale dva rošťáky. Zvykla jsem si a bylo to fajn. Když jste pak přišli s tím, že chcete svatbu na ruby, přemýšlela jsem, kde jsem s tátou udělala chybu, ale žádnou jsme neudělali a jsem teď za to ráda. Když tě tu teď vidím stát, jsem šťastná. Vím že to je jen pro dnešní den, ale i tak jsem nadšená, že vdáváme "dceru" a navíc tak nádhernou." řekla se slzamy v očích a chytila mě za ruce a když viděla moje nehty brečela ještě víc.
"Ty nejsi náš syn, ty jsi naše holčička." dodala a už jsem natahoval s ní.
Pak přišel táta a taky se zarazil.
"Jsem na tebe pyšný Miki. Nebo jak si teď vlastně říkáš?" zeptal se.
"Pro dnešek jsem Rouzí." odpověděl jsem mu.
"Aha, takže jste se jenom prohodili."
"Jo jo."
Pak zase přišla Daria.
"Tak co, jsi připravená vyrazit? Je nejvyšší čas, Miki už sedí v autě a čeká až nastoupíš."
řekla naléhavě.
Podíval jsem se na tátu a ten kývnul na znamení, že můžeme vyrazit. A tak jsem udělal první pořádný krok v těch šatech a hned jsem musel řešit, abych si na ně nešlapal. Mamka mi pak raději ukázala, že si je mám lehce přizvednout a tak jsem tak i udělal. Prošel jsem barákem a vyšel ven k autu. Kolona už byla nachystaná a Miki byl v prvním autě na druhým konci ulice, aby mě nemohl spatřit.
Další sranda byla s nastupováním do našich auta. Bylo vyšší, ale malý dveře a já si nechtěl ušpinit šaty. Naštěstí mi pomohla Daria a během chvilky jsem se usadil. Pak se kolona rozjela. 
Cesta zabrala skoro hodinu a tak jsme dorazili přesně na chlup a aniž bych měl čas se pořádně rozkoukat a nachystat na tu událost, cupital jsem za tátou skrz park k centrálnímu altánku. Z dálky jsem pak uviděl to množství lidí, co tam sedělo. Přepadla mě nervozita protože a zkameněli mi nohy.
"Klid, to zvládneš." snažil se mě utěšovat táta a ještě mi přehodil zpět závoj přes obličej.
Zvládnu to, to vím, ale nervy to jsou a tak jsme došli na konec uličky. To byl signál pro Dariu a pustila tu klasickou svatební melodii. Kamarádovo dcery pak přede mnou vyrazili směr starosta a já s tátou za nimi. Hlavně pomalu, abych se nepřizabil, už takhle to bylo těžký a měkký kačírek mi nepomáhal. A ty pohledy lidí, sakra. Nejhorší bylo, že všechny znám a oni znají mě a ví, že pod těmi šaty a závojem jsem já a ne Rouzí. Ta stála u starosty.
Pomalu jsem se blížil až to přišlo. Konečně jsme se s Mikim poprvé od ranní rozlučky uviděli a oba jsme nad sebou žasli. Vůbec bych jí v tom obleku nepoznal, Byl to ženich jak z telenovely, Její vlasy byly pryč, doufám, že pod parukou. Její obličej ji ani moc nepřipomínal, až na ten úsměv. Když jsem pohledem klesl níž, marně jsem hledal náznak jejích trojek pod košilí v sáčku a ani její výstavní zadeček nebyl poznat. Stal se z ní velmi pěkný ženich, tak jak bych vypadal já, kdybych nebyl nevěsta a trošku jsem si posteskl.
"Takže začněme." přerušil starosta naše vzájemné prohlížení a tak jsme si stoupli proti sobě tváří v tvář.
Tím se odstartovala přednáška o věrnosti a dalších věcech ohledně manželství. Nevnímal jsem to naplno a myslím, že ani Rouzí. Pořád si mě prohlížela a já ji. 
"A nyní se Vás táži, Mikoláši Vlku, berete si zde přítomnou Rozárii Janovskou za svoji právoplatnou manželku?" vyrušila nás klasická otázka starosty. Rouz chvilku mlčela, koukala mi přes závoj do očí ale pak se usmála
"ANO." zazněla po chvilce odpověď mírným, chlapáckým basákem.
Pak se zeptal i mě a já jsem nejvyšším možným tónem taky odpověděl.
"ANO, beru."
"Tímto Vás prohlašuji za muže a ženu. Prosím o novomanželský polibek a navlečení prstýnků." dokončil větu.
Na tohle se Rouzí těšila, protože aniž by mi dala chvilku, odhrnula mi závoj a podívala se mi konečně pořádně do očí. Pak jsem se mírně postavil na špičky a políbili jsme se. Museli jí nějak podrazit boty protože takhle vysoká nemohla být, když já stojím na špíčkách. Jarda, Rouzíin svědek nám potom podal prstýnky.
Jenže oba jsme se zarazili, nebyli tam naše prstýnky, ale jiný. Podívali na Dariu a bylo nám hned jasný, že to je její práce a byly jsme rádi, protože to byly nádherně zdobený prstýnky s ornamenty a pro mě s malými kamínky, ale už od pohledu byl menší než pro Rouzí. Přesto mi na prst padl jak ulitý a ten vetší šel jen tak tak navléct na Rouzíino prst. Celé jsme to pak zpečetili podpisem do matriky a byly jsme právoplatnými manželi.
Poté jsme se otočili a všem prstýnky ukázali na zvednutých rukách.
Po jásotu následovali gratulace. První byl starosta a zástupkyně. Hned po nich mí rodiče. Máma brečela a táta taky. Po nich přišli Rouzíino rodiče. Její mamka byla taky rudá okolo očí ale držela se.
"Jsi krásná zlatíčko, ten náš blbec si tě ani nezaslouží." řekla a usmála se.
"Čekal jsem všechno, ale tohle je fakt bomba, ani jeho dvě ségry nebyly tak pěkný a to jsou holky od narození."  řekl její táta na mojí adresu, čímž mě uvedl do rozpaků.
"Neposlouchej ho, obě jsme byly stejně krásný." bránili se hned její sestry a smáli se, když mi dali pusu na tvář, i když jsem se nenápadně dožadoval pusy na rty.
"Tak ti nevím brácha, jestli ti vůbec mám říkat brácha, ségro. Tady bráchu nevidím." řekl brácha a dal mi pusu, na rty!
Asi jsem vážně přesvědčiví.
Takhle to šlo dokola a dokola, až mě mrzelo, že se to točí spíš okolo mě, a Rouzí to jen poslouchá, ale jí to nevadilo, její ruka co mě držela mě stále pevně tiskla, abych jí neutekl. Poté nám přála Daria.
"Tady na památku." řekla a se smíchem jí vlastním nám nasadila naše pouta, co jsme dostali už předtím, ale tentokrát spojený řetízkem. Hodně nás tím rozesmála a i lidi okolo.
Když nám popřál i poslední host, můj spolupracovník, prošli jsme bránou a vyrazili do zahrady na focení. Nejdřív sami, pak s rodinou a pak zase sami. Axel byl neoblomný a tak jsme všemožně pózovali a taky se líbali, což nám nevadilo. Asi po půl hodince jsme pak šli k autu. Ale tentokrát si mě Rouzí odvezla sama, v našem autě, k našim domů.
"Tak jak se cítíte paní Rozárie Vlková." zazněla otázka hned po rozjezdu.
"Zamilovaně pane Mikoláši Vlku." řekl jsem zcela upřímně a podíval jsem se na ní, jak jinak než zamilovaně.
"Neskutečný, co Daria dokázala. Podívej se na nás, kdy by to byl řekl, že jsme jiní, než máme být." řekla nadšeně.
"Nevím, jak to dokázala, ale jsem nadšená." řekl jsem vesele.
"Já taky. Tohle jsem si představoval."
"Já taky. To tvoje kvádro, moje šaty, prstýnky a ten obřad. Luxus." rozvášnil jsem se.
"Ale ale, ty jsi se rozjela, takovou tě neznám." smála se Rouzí.
"To je ta euforie." řekl jsem už klidněji a hrál jsem si s prstýnkem na prstu. Byl tak nádherný. Krásně ladil k mým prstům a návleku na ruce.
Bylo to úžasný.
A tak jsem s nadšením z proběhlé akce jeli s ostatníma hostama k našim domu.
Tam pak Axel udělal ještě pár fotek při vystupování a potom jsme zasedli k pořádnému obědu.
Ale nejdřív přípitek.
"Jakožto jediný bratr zde přítomné nevěsty bych se rád zhostil povinnosti pronést přípitek." začal brácha a povstal a přizvedl skleničku.
"Před půl rokem nám společně s Mikim oznámili, že už se znají natolik dobře, že by se rádi vzali. Byl to pro mnohé šok, neboť kdo znal Rouzí, věděl, že svatba nebyla její priorita. Ale podívejte se na ni, stojí tu, v krásných šatech a je z ní paní Janovská a je evidentně hrdá, tak jako její manžel Miki. Takže jestli to půjde takhle dál s jejíma prioritama, myslím, že další na řadě budou tolik diskutované děti, které ale Rouzí miluje. Tak na mojí sestru Rozárku, jejího manžela Mikoláše, na spousty krásných dětí a hlavně, na spokojený manželství." dořekl a jak dořekl, ozval se jásot a všichni si připili na naše zdravý.
I já s Mikim. Sice to mělo být naopak řečeno, ale bylo to pěkný a tak jsem mu na dálku poděkoval. Pak jsme se posadili a začalo se nosit na stůl. 
Nechyběla klasická, knedlíčková polévka, děravá lžíce a krmení jeden druhého. V tom jsem byl lepší než Rouzí a pořádně jsem jí nacpal. Na druhý jídlo jsme už měli trochu klid a i s poutama na rukou jsme se v poklidu najedli. 
Po lehkém zatrávení se dostalo na novomanželský dort, který jsem s Rouzí nakrájel a první kousky rozdal rodičům.
To už ale hrála hudba a hosté nás donutili k tanci v kruhu.
Chytili jsme se za ruce a okolo pasu a už jsme tančili.
"Miluju tě." řekl jsem Rouzí do očí.
"Já tebe taky." zněla odpověď a pak následoval polibek odměněný jásotem a potleskem.
Jenže pak přišel táta pro mě, tchyně pro Rouzí, takže nás Daria musela od sebe odpoutat, a taneční kolečko se začalo prostřídávat. jako na potvoru bylo víc chlapů,než žen a tak jsem si to víc odtancoval, což mi nevadilo a ani přítomným mužům. Jen jsem se u toho dost zadýchal protože v tom korzetu a s těmi prsy se moc dobře dýchat nedalo.
Jako další pak přišlo na řadu házení kytice, kdy se shromáždili přítomné svobodné slečny, celé tři, a já jim hodil svoji svatební kytici. Chytila jí kamarádka Míša, která tam byla s přítelkyní Lindou a tak měli tušení, co je čeká a společně se tomu zasmáli.
Asi po dvou hodinách pak přišla Daria s tím, že mi sundá svrchní díl šatů, aby se mi odlehčilo a aby nedošlo k jejich poškození protože s přibývajícím časem rostl alkohol v krvi a nebezpečí poškození.
Omluvil jsem se Rouzí a odjel s Dariou k nám, kde měla svoje věci.  Tam mi sundala svrchní díl a poupravila rozmazaný mejkap. Pak trochu přečesala paruku.
"Miki je patřičně hrdý na tebe a má být na co. Patříš k těm nejkrásnějším nevěstám, co se zúčastnili svatby na ruby Rozárko." pochvalovala si Daria.
"Ale to jen díky tobě Dario. Nebýt tebe, byla by to obyčejnější svatba s obyčejnou nevěstou a ženichem" poděkoval jsem ji.
"Ještě neděkuj." řekla a pak jsme se zase vrátili k našim.
To už jsem ale zase sklízel obdiv přítomných, protože jsem dal víc vyniknout své postavě což u mužské části vyvolalo patřičný ohlas. Ale všechno v rámci slušnosti. Teda až na Rouzí, ta měla trochu zvědavější ruce a tak jsem je občas ucítil na zadečku nebo na bocích.
Párty pokračovala a došlo i na zábavu v podobě her. Asi nejzábavnější byla ta, kdy, se několik holek posadilo na židle, já mezi ně, vytáhli jsme šaty a sukně nahoru a Rouzí musela, se zavázanýma očima, poznat svojí vyvolenou. A měla to těžký. Když jsem odepnul punčošky od podvazků, což se neobešlo bez ovací, čekala na ní, hladká nožka, jako u ostatních holek. Jenže Rouzí měla cit a i když mě přešla, vrátila se ke mě a tak jsem jí odměnil vášnivým polibkem. 
Takhle to šlo dál a dál.
"Rozárko?" ozvalo se mi za zády.
"Ano paní Vlková?" odpověděl jsem slušně.
"Říkej mi mami prosím. Rozárko, strašně moc děkujeme za tenhle den. Ani nevíš, jak jsme šťastní, že si tě Miki vzal."
"Děkuji."
"Víš, už jsme ve svatbu ani nedoufali a mile jste nás oba překvapili."
"To jsem ráda." a objal jsem jí.
Paní Vlková byla vždycky hodná na mě. Milá a ochotná. Taková moje druhá máma a tak jsme se při objetí i rozbrečeli když se loučila, protože už byly s manželem Radkem unavení a chystali se taxikem domu.
"A vůbec by mi nevadilo, kdybych co nevidět byla babička." zašeptala mi do ucha až mě tím trochu zaskočila. Ale usmál jsme se na ní a rozloučil. Zašli pak za Rouzí, rozloučili se a zmizeli.
"Co ti mamka chtěla." vyzvídala Rouzí.
"Ale nic, holčičí věci a že by co nevidět ráda byla babičkou." řekl jsem s ledovým klidem.
"Aha, a co ty, byla by jsi brzo ráda maminkou?" zeptala se až mě tím opět zaskočila a navíc mě opět pohladila po zadečku a lehce mi přejela prstem přes prsa v korzetu až mě z toho zamrazilo, příjemně zamrazilo. To vyvolalo zvláštní pocity.
"Mami, tati, moc se omlouváme, ale dnešní párty asi opouštíme." oznámil jsem jim, když jsem je po pár minutách našel.
"Jasný, chápem. Máte nachystanou naší ložnici." řekla s klidem a táta na mě jen mrknul.
"To nemůžeme chtít." 
"Ale Rouzí, je to váš den, mi se pro jednou vyspíme v pokoji pro hosty. A navíc, je to pětadvacet let, co se zde zrodila naše malá holčička, nyní novomanželka, takže jeden nikdy neví." a objala mě.
Pak objala i Rouzí.
"A nešetři ji, svatební noc je jen jedna a koukni na ní, takhle výborně už dlouho nevypadala." řekla jí zcela vážně.
"Mami!" ohradil jsem se.
"Klid Rouzí." a usmála se a já nakonec taky.
Chytil jsem teda Rouzí za ruku a vedl jsem jí do pokoje.
I když to byl báječný den a všichni byly nadšení, každá hra musí jednou skončit a ten okamžik se blížil. Vedl jsem si svojí Rouzí do postele a konečně budu její právoplatný novomanžel a užijeme si velice vášnivou noc.
"Počkej Rouzí." zarazila se před dveřma.
Já taky, netušil jsem co chce, ale jak jsem zastavil, vzala mě do náručí a přenesla přes práh.
"Musím si svojí milou přenést." a usmála se. Já taky a jak mě držela a já jí objímal okolo krku, políbili jsme se.
Pak se mnou upalovala do ložnice a položila si mě na postel.
"Takže, náš okamžik je tady co Rouzí." řekl jsem jí zase správným jménem.
"Jo jo, ale musím uznat, že to byl báječný den. Líbilo se mi, jak to všichni hráli s náma, jak nás oslovovali, jak nás brali. Bylo to pěkný." dodala pak nadšeně.
"Přesně. Na tenhle den nezapomenu. Možná se mi i po nich bude chvilku stýskat." a jak jsem dořekl, podíval jsem se dolu.
"To věřím, jsou jako skutečný." a přejela mi po nich rukou.
"Viď. Ale teď už mě nenech čekat a rozepni mi vzadu zip." pobídl jsem ji. Přece jenom jsem nechtěl riskovat, že moje nadržení v rozkroku povadne. Ani nevím, jak se ten můj šášula bude tvářit až ho po celodenním schovávání vytáhnu ven.
Rouzí mě pak pobídla, abych vstal a otočil se zády. Pak jsem uslyšel zvuk zipu a cítil jsem, jak tlak na hrudi polevuje a korzet odpadá. Jenže něco bylo špatně, prsa na hrudi zůstávala a bez korzetu o sobě dávala patřičně vědět. Rychle a zmateně jsem se otočil k Rouzí.
"Takhle to nemá být." a chytil jsem se za ně, abych je nějak sundal. Jenže už při dotyku jsem pochopil, že jsou moje, moje vlastní, protože jsem cítil svoje ruce. Podíval jsem se zmateně na Rouzí.
Aniž by cokoliv řekla, rozepnula košili a chytla se za hrudník. Byla plochá jak prkno. Jen malá, vymakaná prsa. Ta tam byly její trojky. Neváhala a sundala celý svršek, ale nic než pořádný mužný tělo tam nebylo.
Pak jsme se oba zasekli a pohlédli navzájem do rozkroku.
"Ne ne ne ne ne." lamentoval jsem a začal jsem se soukat ze šatů ven. Rouzí mě následovala.
Jenže na mě čekalo překvapení, i když, co jiného jsem vlastně měl očekávat. Po sundání kalhotek na mě čekala ona, tolik muži milovaná, štěrbinka, pipina.
"Já jsem holka!" vyjekl jsem. A v tom mi došla spousta dalších okolností. Hlas, výška, pohyb, chování.
Celou svatbu jsem byl holka, ne jen jako, ale doopravdy. Zatahání za vlasy to jen potvrdilo. Podíval jsem se na Rouzí, která šokovaně koukala na svůj výrůstek v rozkroku.
"Když nevěsta tak se vším všudy." řekl jsem odhodlaně a přistoupil k Rouzí blíž. Chytil jsem ji za ruce a pomalu s ní couval k posteli. Nebránila se a zase se začala usmívat.
"Sex na ruby." prohodila do ticha a já se taky začal smát.
"Ale budeš milí jasný." varoval jsem jí.
"Neboj, jako by to bylo poprvé." a spolu jsme se tomu zasmáli.
Pak mě položila a začali jsme se mazlit. Bylo to pro oba nové, intenzivní a nezapomenutelné. Byly jsme jak studenti, dotýkali se navzájem a hledali co koho vzrušuje. Navzájem jsme si ukazovali místa na těle, kde to máme rádi a zkoušeli to. Když jsme se pak začali líbat, došlo na nevyhnutelné. Zachovali jsme se jako muž a žena a Rouzí do mě opatrně vnikla. Byla milá a něžná, jak slíbila a za odměnu jsem se jí odměnil jemným hlasovým doprovodem a  pár škrábanci na zádech. Když pak Rouzí poznala první orgasmus, neměl jsem jí to za zlý a jako správná ženuška jsem se věnoval opět mazlení, dokud se ten její hoch neprobere k životu a pak si dáme druhé kolo. To proběhlo zezadu a a to už měla Rouzí větší výdrž. Když jsme pak po chvilce šťastně usínali, dali jsme si polibek.
Za to ráno, to bylo protivný. Alkohol z krve vyprchal a zanechal za sebou spousty škod v podobě motání a bolení hlavy. Přesto všechno ale byla jedna věc jasná. Včerejší den a hlavně večer, nebyl jen sen, jak jsem si vtloukl do hlavy.
I když jsem očekával něco jiného, stále jsem koukal na ty boule ze shora, když jsem se v posteli posadil. Rouzí ještě spala, a tak jsem jí nechtěl budit.
Jak je to možný? Kdo to udělal? Co teď budu dělat? Namáhal jsem svoji hlavu hromadou neznámých.
Pak jsem ucítil na svém boku Rouzííno ruce. Podíval jsem se na ní a sklopil hlavu dolu.
"Tohle nám Daria bude muset vysvětlit, tohle jsme si neobjednali." řekla trochu veseleji, ale přesto vážně.
"Jsem zvědavý, co na tohle řekne."
Pak jsem vstal, natáhnul kalhotky z šatů a vyrazil potichu na záchod.
"Ale ale. Uslyšel jsem mámino hlas, když jsem prošel kolem kuchyně a zarazil jsem se. Cožpak jí nedošlo, že je tu někdo cizí?
"Mami?" zkusil jsem nenápadně z poza rohu, aby mě neviděla.
"Ano Rouzí?" ozval se hlas hned za mnou.
Úplně jsem zkameněl a pomalu se otočil.
"Ale Rouzí, to snad ne. Nahá se procházíš po baráku?" Pokárala mě hned a mě to došlo. Byl jsem nahoře bez a tak jsem si je zakryl rukou, což bylo zbytečný, tak malý nebyly a mámu to pobavilo.
"Zapomněla jsem si vzít věci na převlečení." snažil jsem se to  vysvětlit.
"Já ti dojdu do pokoje, ještě tu pár věcí máš." řekla a šla do pokoje pro hosty, kde ještě spal táta. 
Já si rychle odskočil na záchod a cestou zpět jsem na mamku počkal.
Ta mi pak podala hromádku a já upaloval do ložnice, kde jsem to všechno popsal Rouzí.
"Takže nikomu není divný, jak vypadáš?" podivila se.
"Nejen že to není divný, ale tohle mi máma donesla z mého bývalého pokoje a rozhodně to nejsou věci, co jsem nosil jako Miki." a ukázal jsem jí hromádku. Bylo to tričko, podprsenka, kalhotky, rifle a ponožky.
"A něco na mě tu nemáš?" zeptala se.
"Ty to nepotřebuješ, tvůj oblek se dá nosit i tak." což byla pravda a tak jsme se oblíkli.
"To triko je krátký sakra." postěžoval jsem si na holý břicho a snažil se ho stáhnout, což nebylo možný.
"Je akorát." usmála se Rouzí. Jí se to evidentně líbilo.
Ignoroval jsem tu její poznámku, natáhnul kalhoty a vyrazili jsme do kuchyně, kde mezitím mamka udělala snídani.
"Tak jak se spalo? Teda jestli jste spali." provokovala mamka. Jak jsem to bral včera s nadhledem, dneska už mi to tak zábavný nepřišlo.
"Ne podle představ." řekl jsem nevrle.
"Bylo to dobrý paní Janovská."zareagovala Rouzí.
"Miki, pro tebe jsem mamka, ne paní Janovská." a usmála se na něj.
Čím dál víc jsem se ujišťoval, že jsem Rozárka a ne Miki.
Snídani jsem tedy přetrpěl a hned po ní jsme vyrazili na penzion, najít Dariu nebo Axela.
Jenže podle recepční se tu nikdo takový neubytoval a telefon neexistoval. 
Vyrazili jsme proto do města do obchodu. Naštestí byl otevřený, ale za pultem stála jiná žena a když jsme se zeptali na Dariu, nic o ní nevěděla.
Ta ženská snad byla duch protože jsme volali i starostovi a ten o ní taky nevěděl. Viděl jí poprvé, když s ním domlouvala oddání v parku a ani nevěděl nic o tom, že by jsme měli být na svatbě prohozený.
Tohle začalo být zlý protože za celý den se nám nepodařilo najít Dariu, aby nám to vysvětlila.
S Rouzí jsme propadali panice, protože jsme nevěděli nic o naší budoucnosti a tak jsme museli začít hledat nenápadně informace z rodičů a známých.
Na naší práci se vlastně nic nezměnilo, jen děláme práci toho druhého. Pro všechny jsme Rouzí a Miki v novém provedení a tak den za dnem jsem se sžíval s novou životní rolí.
Byla jsem ženou na plný úvazek a Miki mužem.
Za čtrnáct dní nám to pak posvětil úřad novýma občankama a já věděla, že mě čeká život po boku manžela Mikiho.
Po týdnu pak přišel balíček na naší adresu. Rozbalili jsme ho a tam byly fotky ze svatby.
"Milý novomanželé. Jistě na mě máte spoustu otázek, ale to už k tomu patří. Vím, že jste asi hodně šokovaní, z toho, co se vám stalo a věřte mi, že tohle byla nejlepší cesta pro váš vztah. Už když jsem vás uviděla v obchodě, bylo mi jasný, že takhle to bude super. Miki, teď už Rozárka je duší romantik a  Rozárka, teď Mikoláš je srdcem praktik a to k vašemu pohlaví nesedí. Vím že je jiná doba, ale jsem ze staré školy, kde to má  být obráceně a tak jsem to i zařídila. Ještě chvíli mě za to asi budete nesnášet, ale časem se to uklidní. Přijdou děti, jiné starosti a už si ani nevzpomenete, kdo jste byly. Děkuji, za pochopení, Daria." přečetla jsem vložený dopis v balíčku. Pomalu jsme se posadila a Miki se posadil vedle mě. Podívala jsem se na něj a on na mě. Daria měla pravdu, tohle jednou přejde a ještě se tomu zasmějeme. Vždyť ve svatební den jsme byly oba spokojení.
Měsíce utíkali a jak Daria řekla, tak se i stalo.
Devět měsíců po svatbě se mnou Miki upaloval do porodnice kde se nám narodila holčička, Daria.


Cenok